Do ptačího ráje Pobaltí
Národní park Matsalu s rozlohou 486 kilometrů čtverečních na západním pobřeží Estonska kopírující stejnojmenný záliv je jednou z nejvýznamnějších ptačích oblastí v Evropě. Každé jaro oblastí proletí zhruba dva miliony ptáků více než 280 druhů. Sledovat je můžete z řady vyhlídkových věží na pobřeží (v parku jich je sedm). Ty nabízejí také úchvatné výhledy na celou oblast nepříliš hlubokého zálivu. V řadě míst je možné se v případě pěkného a teplého počasí, jaké dorazilo do této části Pobaltí například letos v létě, vykoupat. V době hnízdění a migrace ptáků (především na jaře) jsou některé oblasti pro návštěvníky uzavřeny.
Unikátní jsou také podmáčené louky nejen u řeky Kasari v okolí zálivu. Ty obývají stovky kusů masného typu skotu, který má neomezený přístup k moři. Estonci se snaží vrátit krajině její funkce, jimž po staletí pomáhalo právě spásáním dobytkem. Po snaze o centralizaci v socialistických dobách začala řada rozlehlých ploch zarůstat náletovými dřevinami, čemuž se opětovným pastevectvím snaží Estonci zabránit.
V tradičních vesničkách okolo zálivu byla v minulosti vybudována řada poměrně honosných panských domů (mois), ty jsou v současnosti v různých stavech – některé bohužel takřka před spadnutím.
Začít návštěvu oblasti je možné například v městečku Lihula se slavnou historií estonského centra křesťanství a významných církevních institucí, zříceninou hradu vybudovaného již počátkem 13. století a zachovalým zámkem ze 17. století. Současnost je výrazně skromnější, přesto zde najdete obchod, možnost ubytování nebo restauraci. Každoročně na podzim se v městečku koná mezinárodní filmový festival zaměřený na snímky o přírodě.
Jen několik kilometrů od Lihuly sídlí v zámečku Penijoe správa národního parku. Odsud je možné vyrazit na několik pěších okruhů. Problém může nastat pro ty, kteří se bojí volně pasoucího dobytka, protože některé z tras procházejí pastvinami. Stejně tak není dobré do těchto lokalit se psem, který by mohl dobytek vyplašit. Většina pastvin je v soukromém vlastnictví, což je při vstupu do těchto míst také jednoznačně deklarováno spolu s podmínkami, jak se zde chovat.
Autem je možné dojet takřka k rozhledně Suitsu u stejnojmenné říčky. Poměrně vysoká, ale stabilní rozhledna nabízí daleké výhledy na podmáčené louky, mělký a členitý záliv, ale i meandrující říčku a tradiční rybářské stavení kousek od ní. Další rozhledna se nachází například na břehu moře v oblasti Keemu, kam se dostanete při průjezdu vesničkou Matsalu, která dala parku jméno. Místní panství je ve stádiu rozpadu, stejně jako několik kilometrů vzdálená usedlost Saatsu. Místo ale stojí za návštěvu, protože jen několik kilometrů od něj směrem na jih najdete zarostlý korálový útes Salevere. V místě můžete v lese také najít pozůstatky předkřesťanského opevnění.
Při návštěvě parku je třeba vnímat rozdíl mezi národním parkem v Estonsku a u nás. Prakticky po celém parku se můžete pohybovat po zpevněných kamenitých nebo štěrkových cestách autem. Před jednotlivými turistickými okruhy nebo v blízkosti zajímavých míst jsou obvykle odstavná parkovišťátka s jasně vymezeným zákazem, kam už autem pokračovat možné není. Turistů v parku potkáte minimálně. Cílem akademiků, vědců, fotografů a pozorovatelů ptačích pozorovatelů se park stává především v jarních měsících.
Na sever působivého přírodního parku Matsalu se podíváme v dalším článku příští měsíc.
