Údolím Lužnice k husitské pevnosti i unikátnímu mostu
Pohnutou historii má za sebou hrad Příběnice, jehož zřícenina se tyčí na příkrém skalnatém ostrohu nad Lužnicí zhruba deset kilometrů od Tábora. Ty byly ve své době jediným hradem, který mohl svým významem, provedením a fortifikační funkcí konkurovat menším královským hradům. Hrad byl ve 13. století v majetku Vítkovců. Za Jindřicha z Rožmberka zde byl krátce vězněn dokonce král Václav IV.
Jindřichův syn Oldřich II. byl původně přívržencem husitů, nakonec přešel na katolickou stranu, pokusil se neúspěšně Tábor dobýt a na hradě věznil řadu husitských kněží, jedním z nich byl i radikál Václav Koranda. Táborité za pomoci uvězněných kněží nakonec hrad dobyli. Časté střety vedly k tomu, že okolí v době vrcholícího úsilí táboritů trpělo. Vypáleno bylo v roce 1428 například přilehlé městečko Příběnice. Po bitvě u Lipan došlo k dohodě mezi Rožmberky a táborským svazem a oba příběnické hrady stejně jako přilehlé městečko byly zbořeny.
Cestou podél řeky po červené turistické značce z Dražiček do Příběnic narazíte na dvě zajímavé technické stavby. První z nich je skalní tunel vybudovaný turistických klubem kousek od rozcestí Breda pod Dražíčkovskými vodopády. Vznikl na konci třicátých let minulého století, je dlouhý 32 metrů, široký dva metry a vysoký dva a půl metru.
Vzhledem k tomu, že Příběnice byly vybudovány na padesát metru vysokém ostrohu nad meandrem řeky. Je třeba skaliska překonat v blízkostí vodní hladiny. Proto zde byla vybudována visutá lávka, která vede podél skály nad vodou. Ta vznikla v roce 1914, v roce 2002 povodeň lávku poškodila, následně byla opravena do dnešní podoby.
Ke zřícenině vede prudce do kopce po skalách žlutá turistická značka. Pevnost je rozlehlá, místo prorůstá lesem, přesto je odsud impozantní výhled na koryto řeky v údolí. Zbytky opevnění jsou patrné i dole v blízkosti Lužnice. V údolí u řeky najdete v meandru rozlehlý penzion s výletní restaurací.
Po dvou kilometrech putování dorazíte lesní cestičkou na chatovou osadou k bývalému Bejšovcovu mlýnu, kousek od něj u Bejšovcova splavu funguje malá vodní elektrárna. Po několika desítkách metrů dojdeme k bývalé vyhlášené výletní restauraci a občerstvovně Lužnička. Ta je bohužel opuštěná a chátrá. Na svou zašlou slávu jen vzpomíná.
Po jeden a půl kilometru chůze širším údolím okolo řeky s několika letními občerstveními a kempy pro vodáky značka vede k bývalému Suchomelovu mlýnu. Dominantní stavba u stezky a v blízkosti jezu je v dezolátním stavu, v protějším domě byl vybudován Penzion ve mlejně. Řeka má v těchto místech poklidnější charakter, teče pomaleji a nepřekonává mohutné kameny a skaliska jako výše po proudu. Je zde několik chatovišť, kolem nichž značka prochází. To platí až k unikátnímu řetězovému mostu u Stádlece, který je ale aktuálně kvůli rekonstrukci neprůchodný a značka (případně vyšlapaná stezka podél vody) nás vede až do Dobronic u Bechyně po opačném břehu řeky. O nich a cestě dále do Bechyně zase až příště…
