Encyklopedie severokorejských hotelů

Dost lidí si myslí, že v KLDR všichni zahraniční, alespoň tedy západní (nepočítaje Číňany) turisti bydlí ve stejném hotelu. Je to pravda, ikdyž jen poloviční: v Pchjongjangu jsou dva hotely, Koryo a Yanggakdo, ve kterých pravděpodobně složíte hlavu na kratších cestách do této uzavřené země. Pokud máte ale bohatší program a budete hodně času trávit mimo hlavní město, uvidíte hotelů mnohem více. Stále lze ty nejtypičtější spočítat na prstech… ale rukou a nohou dohromady.

Sám jsem v KLDR spal v osmi různých hotelech a řadu dalších jsem navštívil nebo jsou poměrně známé, ať už z filmu Vítejte v KLDR, nebo přímo z propagačních (nebo spíš propagandistických) videí distribuovaných přímo Severní Koreu. Není čas ztrácet čas, jdeme na to…

Pchjongjang, Hotel Yanggagdo

Jedná se o pravděpodobně největší funkční hotel v KLDR. Má 47 pater, cca 1000 pokojů, a je velká pravděpodobnost, že tady budete bydlet i vy. Já to “štěstí” neměl, dokonce jsem ho ani nenavštívil. Leží na ostrově na řece Teadong, ale po mostě, který přes ostrov vede, jsme jezdili pouze při naší první cestě. Při druhé cestě v něm spaly váženější delegace, bere se jako nejlepší ve městě (ikdyž to není pravda) a vybavení je podle očitých svědectví a fotek hodně “soviet style”. Hotel má neslavné páté patro, kde je technické zázemí pro personál, možná místnosti pro odposlechy, a neblaze proslulé nástěnky s plakáty.

Pchjongjang, Hotel Koryo

Druhý typický hotel v Pchjongjangu (obr. výše). Spali jsme tady při první cestě. Je tady pošta, což není standard v každém hotelu, takže jsme se sem při druhé cestě stavovali poslat pohledy. Lehce modernizovali lobby, vypadá to víc západněji než minule, ale pokoje jsou prý pořád “soviet style”. V hotelu je všechno, co byste mohli potřebovat, abyste neměli chuť ho opouštět – což stejně nesmíte. Restaurace, bary, solidní tuzex. Pokoje nic moc, málo světla, ale solidní televize se zahraničními kanály. Měli jsme trochu strach, že nám výtahy useknou ruku. O tomhle hotelu jsem napsal celý článek. Koupelna je plastový modul, trochu jako WC v letadle. Podobně to mají v některých starších hotelech v Japonsku.

Pchjongjang, Hotel Sosan

Na západě města, poměrně daleko od centra, je komplex sportovišť a téměř žádné obytné domy. Máte tady o něco větší svobodu se jít projít, hotel je v parku a nikdo nehlídá, kam se vydáte. V hotelu je klasicky restaurace a bar, prodejna knih, chybí větší obchod, je jen maličký kde si můžete koupit nějaké nápoje. Hotel má 25 pater a velmi pěkné pokoje. Zato mizerné výtahy. Při naplnění kapacity (a to se nám bohužel stalo) je rychlejší chodit i z 20. patra dolů pěšky. Jednou jsem to šel i nahoru. Normální koupelna, jen cirkulace vody při menší obsazenosti hotelu není dobrá a než se na vás dostane teplá, trochu to trvá.

Pchjongjang, Hotel Ryanggang

Hotel leží ve stejném parku jako hotel Sosan, je trochu na kopci a má vyhlídkovou terasu (tu Sosan nemá) s restaurací. Dá se sem na tajňačku dojít z hotelu Sosan, nikdo nám nic neřekl, vyjeli jsme do vyhlídkové restaurace, nic si nedali a odešli. Prostě jsme hráli ubytované hosty. Podle informací, které jsme posbírali, jsou pokoje horší než v Sosanu.

Pchjongjang, Hotel Cheongnyeon

Hotel vedle pchjongjangského cirkusu jsme využili jako zastávku na colu, když jsme s průvodcem v malé skupince vyrazili na procházku z hotelu Sosan. Leží u rušné křižovatky a zahraniční turisti v něm podle mě spí jenom v případě, že není zbytí. Nabírali jsme tady autobusy do kolony při oslavách založení KLDR;

V Pchjongjangu je ještě asi pět dalších hotelů, kde by se při troše štěstí dalo ubytovat, ale protože jsem v žádném z nich nikdy nebyl ani na recepci, nemá smysl se o nich rozepisovat, raději opusťme hlavní město a vydejme se na venkov.

Mjohangsan, Hotel Chongchon

Pokud budete v KLDR více než čtyři či pět dní, je velká šance, že vaše kroky povedou (vaši průvodci) do pohoří Mjohangsan. Jezdí tam téměř každá výprava a tak jsem tam i já byl dvakrát. Jednak jsou tam pěkné hory, hlavním důvodem je ale výstava darů velkým vůdcům. Vím o dvou možnostech, kde tam přespat. My jsme byli při první cestě ubytovaní v hotelu Chongchon (obr. níže) v městečku Hyngsan. Narazíte tady na mnohem realističtější KLDR než v Pchjongjangu: Teplá voda teče jenom někdy, na pokoji máte televizi z osmdesátých let s jedním a nejlepším severokorejským kanálem, kromě restaurace tady není co dělat, projít se ven z hotelu samozřejmě nesmíte, a pokud budete mít “štěstí”, k snídani, jako my, dostanete žluklé máslo, zapáchající kuře, a několik dní starý toustový chleba. Vana přidělaná k podlaze není třeba, stačí ji na zem položit. Teplou vodu chcete v osm večer nebo v osm ráno?

Mjohangsan, Hotel Hyangsan

Luxusnější hotel ve tvaru pyramidy, v menších skupinkách je možné domluvit doplatek k ceně zájezdu a spát tady namísto hotelu Chongchon. My jsme se v něm stavovali na oběd, vypadal úplně prázdný. Oběd nebyl nikterak úžasný a recenze na internetu (ano, severekorejské hotely najdete normálně na Tripadvisoru) má rozporuplné. Když jsme kolem ráno projížděli, prohlásila průvodkyně, že “tam nahoře” je Internet. Nevím, kde na to slovo přišla. Nevím, jestli tam nahoře v hotelu (hotel je v mírném svahu nad silnicí), nebo tam nahoře v restauraci na vrcholu. Každopádně ani my, ani nikdo z recenzujících na Tripadvisoru, o Internetu nic neví. Možná ani průvodkyně. Ví jenom, že je to něco, co mají západní turisti rádi.

Kesong, Folk Hotel

Do Kesongu se vydáte skoro určitě, jeho návštěvu cestovky spojují s návštěvou demilitarizované zóny. Nikdy jsem tam nespal, vždycky jsme tam jeli na otočku z Pchjongjangu, ale není to nemožné. Je tam, pokud vím, jeden hotel pro turisty. Taková Potěmkinova vesnička, s umělým potokem, umělými domky, restaurací a zahradou. Celé to vypadá jako dost nepodařený skanzen tradičních stavení, které vypadají tak moc autenticky, že tomu celému prostě nevěříte. Jak říkám, nespal jsem tady, ale asi by to bylo v pohodě. Nečekal bych teplou vodu víc než hodinu ráno a hodinu večer, což ale stačí.

Kumgangsan, Hotel Kumgangsan

V oblasti diamantových hor na hranicích s Jižní Koreou je několik hotelů postavených v krátkém období uvolnění jihokorejskými firmami pro jihokorejské turisty. Z Pchjongjangu je to sem s nějakými zastávkami cca 8 hodin jízdy autobusem, proto tady moc turistů nepotkáváme. Tj. západních turistů. Naopak je to jedno z mála míst, kde jsme potkávali hodně turistů místních, na dvouhodinovém treku, který jsme absolvovali, jsme jich potkali stovky. Jsou tady hodně i Číňani, ti se poznají snadno – mají modernější oblečení a nemají odznaky s portréty vůdců. Hotel Kumgangsan (obr. níže) je prostě jihokorejský. Fungující výtahy, televize LG, normální koupelna. Krajina i okolí hotelu silně připomíná okolí hotelů postavených pro návštěvníky olympijských her v nedalekém (dalo by se říci “přes kopec”) Pchjongčchangu.

Wonsan, Songdowon Hotel

Ve Wonsanu spala jenom polovina naší výpravy, která se rozhodla nejet do Diamantových hor. My jsme se ve stejném hotelu zastavovali cestou zpět do Pchjongjangu. Na záchod. Nastala zvláštní situace, jedeme od jihu do Wonsanu, a tam máme odbočit a pokračovat na západ do hlavního města. Jenže někomu se chce čůrat, a tak projíždíme celým městem do centra k hotelu. Trochu jako by autobus směřující z Brna přes Prahu do Plzně zajížděl na Florenc kvůli záchodům. Hotel nevypadá špatně, ale podle druhé části skupiny je to silný podprůměr, pokoje za recepcí dost zaostávají.

U Wonsanu se staví veliký turistický komplex, který bude hotový ještě letos nebo v roce 2020. Těžko říct, jaké jsou s ním záměry. Chtěl bych věřit tomu, že Kim chce zemi trochu otevřít, ale uvědomuje si, že pokud to udělá, hromady zvědavců budou chtít mít kde bydlet. A tak tlačí na dobudování infrastruktury, zejména kolem Wonsanu se hodně staví. Jen ta dálnicetam je otřesná, zato letiště je lepší než v Pchjongjangu.

Nampo, Ryonggang Hot Spring Hotel

V poslední době nevím o nikom, kdo by spal v přístavním městě Nampo asi hodinu jihozápadně od Pchjongjangu. Jezdí se sem obdivovat přehrada na řece Teadong, obvykle na otočku z hlavního města. V tomto hotelu spala výprava z fimu Vítejte v KLDR. Hotelový komplex není vlastně ani v Nampu, ale v městečku Oncheon 18 km severně. V samotném Nampu toho asi moc není, v roce 2015 nás tam ani nevzali do restaurace, ale jedli jsme v nějaké improvizované jídelně vyrobené z kulturního domu, jídlo nejspíš odněkud přivezli a na WC tam nebyla tekoucí voda.

Chilbo Home Stay Village

Měli jsme spát u rodiny, a svým způsobem to tak i bylo. Vesnička pro turisty, kde se můžete volně pohybovat a volně fotit, čítá dvacet domů. V každém je jedna rodina, podle úrovně zabydlenosti a zahrádek to není fake. Fake by vypadal líp. Ubytko je dost spartánské, spí se tradičně na matraci na zemi domky mají podlahové vytápění. Cestovka lákala na “ubytování u místních”, ale místní vás v podstatě jenom uvedou do pokoje a pak se vás spíš straní. Ne všechny domky jsou stejné, některé mají v pokoji pro turisty i normální postele. Všechny ale svítí všemi barvami. Teplá voda je na vyžádání, celkově je koupelna hodně jednoduchá, ale funguje to. Vesnice je u pláže, ráno “se” zametá prašná cesta, můžete se jít vykoupat do moře a nemusíte nikomu nic hlásit. Jít ale po cestě za (Potěmkinovu) vesnici, do vesnice vedlejší, reálné, se zákazem focení, ale nesmíte.

Chongjin

Chongjin je poměrně nezmapované teritorium. Spali jsme tam postupně ve dvou různých hotelích. Jeden je ve východní části, u přístavu. Jméno nevím, budova možná ani nebyla označená. Nicméně jednalo se o hotel. Výtahy sice nefungovaly (dveře byly “zazděné” sololitovou deskou), ale pokoje nebyly úplně špatné. Co se nepovedlo byla večeře. Ne, že bychom si chtěli stěžovat, ale prostě to byla nejslabší večeře za celou dobu pobytu, jídla bylo málo a i naši průvodci dostali víc. Vyústilo to v jakousi drobnou rebélii, která vedla k tomu, že nám alespoň ještě usmažili nějaká vajíčka, a druhý den ráno jsme odjeli snídat jinam a už jsme se nevrátili – druhou noc ve městě jsme přečkali v jiném hotelu. Ten byl na výpadovce směrem k letišti Orang, naprosto neoznačená budova, podle umístění schodiště ve spleti chodeb se jednalo spíše o nějakou ubytovnu než hotel. Recepce byla hodně improvizovaná, a na místě nebyla žádná restaurace, jen malý bar, opět schovaný ve spleti chodeb v přízemí. Pokoje byly horší, malé, teplá voda žádná. Máme, co jsme chtěli. Tedy nechtěli. Nevíme. Průvodce prostě zavolal do Pchjongjangu, řekl, že jsme s hotelem nespokojeni, a dostali jsme jiný. Alespoň tak nám to říkal on.

Rason, Kwankwang Hotel

Město téměř na dohled ruské hranice, kde platí jiná pravidla. Hong-Kong KLDR. A taky město, kde není v podstatě nic zajímavého. Přesto vám možná budou chtít ukázat tento úspěch mezinárodní spolupráce výrazně svázaný mezinárodními sankcemi. A budou vás muset někde ubytovat. Hotelů jsme z autobusu viděli vícero, spali v hotelu Kwankwang (Tourist). Hotel je velmi, velmi rozporuplný. Výtahy nejezdí (opět sololitové desky ve dveřích) a s kufry do vyšších (třetí, čtvrté) pater vám nikdo nepomůže. Pokoje jsou na úrovni lepších hotelů v Pchjongjangu a není na co si stěžovat. Teplá voda teče celý den. Hotel je ale na “rušné” křižovatce a nemůžete se jít nikam projít. Já teda došel nejdál k té křižovatce. Přes přechod jsem se už neodvážil. V hotelu není obchod, nějaké pití si můžete koupit v restauraci, ale je lepší se zásobit jinde.

Hotely pod horou Pektu

Díky oteplování vztahů s Jižní Koreou a návštěvě prezidenta Muna v KLDR nám byl z příkazu nejvyššího vedení země zrušen charterový let na letiště Samjion u hory Pektu. Nevím, ve kterém hotelu jsme tam měli spát, mám za to, že jsou tam dva. Moc se toho o nich neví, ale je šance se tam dostat. Třeba se mi to podaří při příští cestě.

Masikrjong Hotel

V horách nad městem Wonsan postavili Severokorejci lyžařské středisko světových kvalit. Alespoň to tak to vypadá na propagačním videu, které jsme několikrát za pobyt viděli. Hotel je prý luxusní, některé zdroje hovoří o wifi. Tomu pravda moc nevěřím, ale nemůžeme chtít všechno – teplá voda celý den a elektřina by mohla stačit. Z nějakého důvodu nás do hotelu nechtěli vzít, nicméně jiné skupiny sem normálně jezdí a v zimě není problém zaplatit si lyžařský zájezd do tohoto resortu. Zajímavostí je naprosto hrozná dálnice, která kolem (spojuje Pchjongjang a Wonsan) vede, a odbočka z ní k hotelu, která je na dálnici napojená v pravém úhlu – na stavbu mimoúrovňové křižovatky už zřejmě nezbyl beton.

V KLDR je jistě spousta dalších hotelů. Hotelů pro místní a na místech, kam ještě noha turisty nevstoupila. Nebo jenom zřídka. Není v KLDR mnoho míst, kam jsem se ještě nepodíval, a dá se tam dostat: kromě výše zmíněné hory Pektu už asi jen okolí města Hamhung. Jistě i v Pchongjangu budou další hotely a další místa, kde může pocestný složit hlavu. Zas tolik jich zase není. A mnoho není ani zemí, jejichž hotely by se daly sepsat do jednoho článku. Možná tak ještě Vatikán.

Úmyslně jsem vynechal neznámější “hotel” v zemi, hotel Rjugjong, slavnou třísetmetrovou “pyramidu” uprostřed Pchjongjangu, která se už skoro čtyřicet let úporně staví a v anketách o nejošlivější věž světa svádí tvrdé souboje s žižkovským vysílačem (byť ani v jednom případě netuším proč). Jedna strana hotelu byla nedávno osazena tisíci LEDkami a nad střechami domů tak v noci běží animovaná propaganda – nebo alespoň vlaje LEDková severokorejská zástava. Co bude se stavbou dál, je ve hvězdách. Může se otevřít zítra. Nebo třeba za deset let. Průvodci si dělali legraci, že se určitě otevře dříve, než letiště Brandenburg v Berlíně. Ale nesázel bych na to. Třeba se mýlí a při příští návštěvě KLDR – jestli k nějaké dojde – se mi podaří hotel navštívit. Nebo v něm i přespat.