Minerální prameny Karlovy Studánky
V hlubokých lesích na severní Moravě, v kopcích, které příští pokolení nazve Jeseníky, žil v chudobě a odříkání poustevník. Z dlouhé chvíle zde na skále postavil k poctě sv. Huberta – ochránce lovců a patronů lesů kapličku, neboť sám uprostřed lesů pobýval. To byl jeho domov.
Kapličku pak často navštěvoval a cítil, že v ní má k blíž k Bohu. Jednou se mu ve snu zjevil sám svatý Hubert v loveckém šatě a pravil: „Bratře, postavil jsi k mé poctě kapličku, řekni, co by sis přál za odměnu?“ Poustevník neměl v horské pustině snadný život, ale nikdy mu nepřišlo, že by měl něčeho nedostatek. A tak ani nevěděl, co si přát… Až posléze si vzpomněl na mnoha lidská utrpení způsobená nemocemi a vyhrkl: „Chtěl bych pomáhat nemocným!“ Sotva to dořekl, probudil se ze snu a v údivu spatřil, že ze skály pod kapličkou vytryskl zpod pařezu pramen čisté vody, který tu nikdy dříve nebyl.
Vodu ochutnal a zjistil, že je velmi dobrá. A co více, po několika doušcích se cítil zdráv a silný jako nikdy dosud! Ta voda byla učiněný zázrak. Jednou se v blízkosti poustevníkova obydlí zranil lovec, uklouzl a na kameni si zlomil nohu. Poustevník lovce našel, vzal ho k sobě a začal ho léčit vodou ze svého zázračného pramene. Zprvu mu tu nohu vodou jen potíral a ještě mu ji dával pít. Zakrátko byl lovec zase zdráv a noha se mu úplně zahojila. Ten uzdravený byl svobodný pán Karel z Riedheimu, správce panství bruntálského, a z vděčnosti dal pak u pramene léčivé vody postavit dům pro nemocné. Místu se začalo říkat Karlova Studánka a ten pramen zde tryská dosud, jako by nikdy neměl vyschnout… Tolik říká legenda, sepsaná v knize Modrá Štola. Legendy jsou od toho, aby kolovaly z pokolení na pokolení. Za dlouhých zimních večerů si je u draní peří nebo jen tak u svíčky vyprávěli místní horalové. A každý k příběhu něco přidal, něco ubral. Od toho jsou legendy a od toho je lidská fantazie. Pravda ale je, že léčivé minerální horské prameny jsou ve Studánce stále.
A z legendy k historii zaznamenané nejen ústně
Válečné potřeby vedly k zakládání dolů a osad v Horním Městě a následně v Malé Morávce, která má ve znaku dělové koule, jež tu byly počátkem novověku po těžbě železné rudy vyráběny. K tavení železa bylo nutné dřevěné uhlí a k technologii byla využívána i voda z údolí Bílé Opavice. Mezi hutěmi na Hubertově (dnešní část Karlovy Studánky) a hutní osadou v Ludvíkově byla vybudována provizorní cesta, která posléze napomohla k objevení léčivých přírodních pramenů nesoucích názvy „kyselé lesní prameny“, “dobrá voda“, či „bruntálská kyselka“. Tato léčivá voda byla lahodná nejen k pití, ale příjemná a léčivá i ke koupelím. Od váženého občana K. Riedla, který si tu delší dobu léčil bolesti nohou zdejší kyselkou ohřívanou ke koupelím žhavou železnou struskou z hutí, se informace o léčivých účincích vody dostaly až k arcivévodovi Františkovi Maxmiliánu II. Železná struska z hutí byla využívána k ohřevu vanových lázní po řadu desetiletí. Do lázní se horká struska dovážela několikrát denně z Hubertova v tzv. pekelném stroji a vhazovala se do van s minerální vodou. Později se minerální voda ohřívala struskou v malém domku za Knížecím domem a za dnešní Poštou ve velkých kádích s naloženými smrkovými větvičkami, a odtud se sváděla samospádem do lá- zeňských domů. Koncem osmdesátých let 19. století se od tohoto ohřevu upustilo a ohřívání minerální vody se řešilo horkou parou.
Prameny, které umí léčit
Není snad člověka, který by neznal mi-nerální vodu v Karlově Studánce. Často zde uslyšíte známou větu: „Málem jsem zapomněl na vodu, to by mi žena dala, kdybych přijel s prázdnou…“ A v pitném altánku se někdy sejdou i desítky návštěvníků, kteří přímo na místě pijí lahodnou a léčivou vodu a mnozí si ji nabírají do láhví a berou sebou domů. Mine- rální voda z lázní Karlova Studánka je známá široko daleko. Ale možná už méně známa je sice odbornější, ale konkrétnější charakteristika struktury, vzniku i objevení pramenů. A také vysvětlení, proč pijeme pramen Karla nebo Antonína…
Stručná charakteristika zřídelní struktury
O složení léčivých minerálních pramenů se dočtete podrobně v pitném altánku. Jednoduše řečeno, jedná se o minerální vodu hydrogenuličitého vápenatého typu. Karlova Studánka je lázeňským místem v centrální části Hrubého Jeseníku, který náleží k sileziku paleozoického stáří. Jde o krystalické břidlice devonu ve vrbenských deskách dezénské klenby. V nich jsou v území Karlovy Studánky nejvýznamnější muskovitické fylity a svory s grafitem. Na sever od Karlovy Studánky tvoří skalní masiv blastomylonity a metagranitoidy. Dezénská klenba Hrubého Jeseníku se na přelomu třetihor a čtvrtohor rozlomila na kru Pradědu a kru Orlíka. Takto vzniklý bělský zlom ve směru SZ – JV zasahuje do lázeňského místa Karlova Studánka, když se zde vyvinuly mohutné deluviální a deluviofluviální sedimenty. Celé území Hrubého Jeseníku je porušeno významnými příčnými zlomy, přičemž využívání přírodních léčivých zdrojů v Karlově Studánce je založeno na využívání zřídelního systému uhličitých minerálních vod bělského zlomu, jehož průběh jde z Bruntálu, přes Karlovu Studánku, Vidly, obec Bělou k Lázním Lipová do polského Ladek Zdróju. Způsob vytváření a genezi podzemních vod s celkovou chemickou skladbou v oblasti lázní Karlova Studánka a v Hrubém Jeseníku je vytvořen geologickou strukturou puklinově propustného, tektonicky exponovaného a málo chemicky aktivního komplexu různých petrograficky různo- rodých metamorfitů. Tvorba oxidu uhličitého je spojena s doznívajícím vulkanismem sopečné oblasti Bruntálska, přičemž CO2 sytí puklinové vody druhé zvodně, když vystupuje z hlubokých tektonických poruch bělského zlomu, kde je akumulován. CO2 v nadbytku zvyšuje i rozpouštěcí schopnost minerální vody uhličité vody a uhličitou vodu doprovází též spontánní plynná složka CO2. Atmosférické vody v bělském zlomu sestupují do hloubek 100 – 200 m, a proto jsou poměrně dlouhou dobu vystaveny mineralizačním pochodům. Původní vývěry přírodních minerálních vod byly zachovány v místech rašelinišť v Karlově Studánce. Povrchová rašelina těchto míst tlumí volné odvětrávání oxidu uhličitého, čímž se zintenzivňuje nasycování minerální vody oxidem uhličitým.
Od legend a bájí jsme se dostali k současnosti. Pravda je, že minerální prameny patří neodmyslitelně k lázním Karlova Studánka. Snad, tak jak se říkalo kdysi v pověstech, jejich zdroj nikdy nevyschne. A budou léčit nejen nás, ale i další generace. A možná po časech vzniknou o pramenech další legendy, tentokrát už ale historicky podložené a odborně sepsané…
Pramen Maxmilián (objeven r. 1780) pojmenován po Maxmiliánu II. Františkovi (nejmladšímu synu Marie Terezie)
Pramen Karel (objeven v r. 1802) pojmenován po vojevůdci Karlovi, bratru císaře Františka II. Po něm byly také lázně v roce 1803 přejmenovány na KARLSBRUNN. Je otcem velmistra Viléma, po němž byl pojmenován další pramen.
Pramen Antonín (objeven v r. 1812) pojmenován po Antonínu Viktorovi, velmistrovi, synu císaře Leopolda II, bratra císaře Františka I.- II., vnuka Marie Terezie, velmistr Maxmilián byl jeho strýcem.
Pramen Vilém (Wilheim) (objeven v roce 1862) pojmenován po Vilému Františku Karlovi, velmistru, nejmladšímu synu císařova bratra vojevůdci Karlovi, pravnuku Marie Terezie a synovci císaře Františka I.-II. Po vzniku Československé republiky, a s tím následujícím odklonu od všeho, co novou republiku spojovalo s dřívější Rakouskouherskou monarchií, bylo nařízeno přejmenovat výše uvedené prameny, aby nenesly jména Habsburků. Nové pojmenování pro dřívější prameny se vsak dosud nenašlo. Nově objevené prameny již ale mají zřetelně jiná pojmenování.
Pramen Bezejmenný (objeven v r. 1928)
Pramen Trubačova díra (objeven v roce 1929) (v padlém stromu), také Trubkový pramen.
Pramen Norbert (objeven v r. 1931) Pojmenován po ThDr. Norbertu Kleinovi, který pocházel z blízkého rýžoviště, byl brněnským arcibiskupem a stal se též velmistrem Řádu německých rytířů. V padesátých a šedesátých letech minulého století byly hloubeny na rozdíl od dřívějších povrchových studní (do hloubky 10 – 15 m) hlubinné geologické vrty až do hloubky 150 m. Zdroje S1 a S2 z 50. let, kdy výzkumné práce zhodnotil a řídil J. Šilar, bylo nutno časem nahradit novými vrty.
Pramen Petr (obnoven v r. 1966) Destruovaný vrt S2 (1952) byl nahrazen v roce 1966 novým vrtem S2A a pojmenován byl po náměstku tehdejšího ředitele lázní
Pramen Vladimír (obnoven v 60. letech min. století) Získal jméno po hydrogeologovi RNDr. Vladimíru Řezníčkovi, který řídil vrtné práce v šedesátých lech ve spolupráci s ing. RNDr. Vladimírem Pelikánem, Dr. Sc.
V současné době se nejvíce využívají prameny tři: Petr – ten pijete v pitném pavilonku Vladimír – používá se k léčivým koupelím v lázních Norbert – náhradní zdroj v případě jakékoliv poruchy čerpání z prvních dvou pramenů
