Krkonošský národní park oslavuje v tomto roce 55. výročí svého založení. Za dobu jeho existence se o ochranu horské přírody zasloužily stovky odborníků několika generací. Jejich první kancelář ve druhém patře vrchlabského zámku vystřídala v roce 1996 správní budova v zámeckém parku.
V roce 2014 jsme veřejnosti otevřeli Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání Krtek. Méně viditelná či pozapomenutá historie je zanesena přímo v krkonošské přírodě. Dávno před vznikem národního parku, už v roce 1903, zřídil hrabě Jan Nepomuk Harrach v Labském dole první přírodní rezervaci. V místech dnešní nejchráněnější přírodní zóny (dříve I. zóna) vzniklo v padesátých letech osm státních přírodních rezervací – už se vědělo, že Pančavská louka, Kotelní jámy či Úpské rašeliniště jsou ve středoevropské krajině něčím zcela výjimečným. Překulilo se další desetiletí a s ním první z velkých střetů zájmů přírody a zájmů člověčích.
V laviništi na úbočí Studniční hory mělo vyrůst megalomanské lyžařské středisko – to byla první zkouška vůle a schopností ochranářů. Následující desetiletí poznamenala Mezinárodní šestidenní motocyklová soutěž či hromadné výstupy pionýrů na Sněžku i jinam. Jizvy v krkonošských lesích zanechala imisní kalamita osmdesátých a devadesátých let. Nejenom proto tehdy označil Mezinárodní svaz ochrany přírody IUCN Krkonošský národní park za jeden z nejohroženějších na světě. Za 55 let jsme se museli vypořádat s mnohými nástrahami – vzhledem k tomu, jak Krkonoše prospívají, věříme, že jsme se s nimi popasovali nadmíru dobře. Našli jsme společnou řeč s obcemi, utváříme zázemí pro turisty, snažíme se udržet podmínky pro život ohrožených druhů a staráme se o výchovu a vzdělávání k odpovědnému přístupu ke krajině.
