Za outdoorovými zážitky napříč Černou horou
Mé představy o Balkánu byly dlouhou dobu mlhavé. Když jsem pak v létě přemýšlela, kam si zajet pro nové zážitky a užít si hory i moře, volba padla na Černou Horu. Teď už dobře vím, že tenhle stát s rozlohou o málo větší než středočeský kraj vystihuje nedotčená příroda, města, kde se zastavil čas, čisté pobřeží, pohostinnost a autenticita.
NP Durmitor: Hory Černé hory
Do Černé Hory přijíždíme ze severu a na několik nocí stavíme stany poblíž města Žabljak, které je výchozím bodem pro túry v národním parku Durmitor. Kemp vlastní svérázný staroušek Mina, široko daleko proslulý svým temperamentem. Má velmi rád české hosty a s radostí vám bude večer u ohně vyprávět o své neutuchající lásce k ženám, devíti sourozencích či vzpomínkách na časy bývalé Jugoslávie.
Durmitor je jedním z nejkrásnějších národních parků na Balkáně. Protože je tvořen zvrásněnými druhohorními vápenci, vznikla tu řada zajímavých krasových útvarů. Naším hlavním cílem je hora se snadno zapamatovatelným názvem: Bobotov Kuk. Túra ze sedla až do cílových 2 523 m a zpět do kempu zabere dobrých deset hodin. Při chůzi po úzkých pěšinkách mezi dramaticky rozeklanými štíty se neubráním asociaci s putováním hobita Froda. Zajímavým zpestřením při sestupu je ledová jeskyně Ledena Pečina, která skrývá krápníkovou výzdobu, a pokud je letní horko neúprosné, jistě vám přijde vhod osvěžující koulovačka.
Krása klidného jezera i rozverných peřejek
Stejně tak lze příznivcům aktivní dovolené doporučit výstup na nepřehlédnutelnou stolovou horu Crvena Greda (2 164 m) nebo pohodovou procházku kolem průzračného Černého jezera. Pokud by vám přišlo divné, že se v něm nikdo nekoupe, bude to asi tím, že žíznivé pijavičky zřejmě nebudou zrovna nejžádanějším suvenýrem.
Přírodním divem, který byste možná u tak malé země nečekali, je kaňon řeky Tara. Po americkém Coloradu je totiž druhým nejhlubším kaňonem na světě! Překrásný výhled na něj si vychutnáte na vyhlídce Čurovac, ale úplně jiný zážitek je užít si ho z raftu na rozverných peřejích řeky Tary. Komu by to přišlo málo akční, učitě neodolá jízdě na zip line, napnuté přes kaňon podél impozantního mostu Durdevića Tara.
Idylický svět pastvin a salaší
Dalším ze čtyř černohorských národních parků je Biogradska Hora v severozápadní části pohoří Bjelasica. Opět se zde nabízí srovnání se světovými velikány − svým stářím ho převyšuje pouze Yellowstone. Naše kroky vedou od Biogradského jezera lesem vzhůru ke hřebenům, kde se rozprostírají rozkvetlé louky a pastviny. A ejhle, je tu první salaš! Není to snadné, ale s nutkáním ochutnat místní speciality doporučuji počkat až na cestu zpět, protože jsou stejně syté, jako vynikající, a další výstup je pak poměrně náročnou výzvou. Typickou, původně pastýřkou pochoutkou, je kaše cicvara − pokrm z kukuřičné mouky, která se ve vodě rozpustí se sýrem a kajmakem (hutný mléčný škraloup) nebo vydatnější bramborový kačamak. To se pak ale poutník ještě rád zdrží na pivo Nikšičko, které kulinářský zážitek hezky uzavře.
Černohorské pobřeží: Kotor, Perast a čisté moře
Po túře v pohoří Komovi na špičatý vrchol Kom Vasojevički už bylo hor tak akorát. Krásné počasí láká ke koupání, a proto vyrážíme na černohorském pobřeží, kde poznáváme Černou Horu z jiného úhlu pohledu. Žije to tu čile cestovním ruchem a neubráníte se pocitu, že vám to tu něco připomíná. Bude to vlivem Benátčanů, kteří tu dali základ městečkům plným kostelíků, paláců a dlážděných křivolakých uliček.
Kotor se však liší od ostatních přímořských měst, které jste navštívili v Itálii nebo Chorvatsku. Můžou za to úžasné kulisy vápencových skal, které ho obklopují. Nad městem se táhnou pět kilometrů dlouhé hradby středověké pevnosti. Hodinu a půl dlouhý výšlap vzhůru rozhodně stojí za výhled, který se vám naskytne. Při toulkách v labyrintu uliček historického centra můžete objevovat románské kostelíky, stinná podloubí, roztomilé kavárny či obchůdek s výrobky místních umělců. Atmosféru dokreslí sklenka skvělého černohorského vína Vranać a voňavá večeře z darů moře.
Příjemná je také procházka podél mariny. My odtud vyrážíme na lodní výlet do zálivu Boka Kotorska, zatopeného ústí řeky, které sahá 29 km do vnitrozemí a díky majestátním útesům připomíná norský fjord. Moře je tu úžasně čisté, takže neodoláme koupání na malé pláži ve městečku Perast. To je také unikátní počtem kostelíků a paláců na svou rozlohu. Loďka dále směřuje k okouzlujícímu mini ostrůvku Gospa od Škrpjela s kostelíkem, kam chodili námořníci děkovat za své šťastné návraty.
Černohorské desatero
Pláže v okolí Kotoru zmiňovat netřeba, každý si jistě najde tu svou, kde si dovolí po vzoru Černohorců alespoň na chvíli lenošit. Nechť je inspirací proslulé černohorské desatero, na které jsou místní obyvatelé náležitě hrdí (např. Člověk se rodí unaven a žije, aby si odpočinul. / Odpočívej ve dne, abys v noci mohl spát. / Když uvidíš někoho, jak odpočívá, pomoz mu.). Napadá vás země, kde by vás v odpočinku podpořili víc? 🙂
