Výlety za výstavami ve Zlíně, Kynšperku nad Ohří i v Praze

Datum: 22.07.2020

Chtěli bychom vás pozvat na výstavy Pavla Janouškovce, které se budou konat na zajímavých místech v naší republice. Pro seznámení s malířem, fotografem i grafikem přinášíme rozhovor, který vám o jeho tvorbě napoví více. Ale ne vše je možné rozhovorem zažít, proto doporučujeme výstavy navštívit…

3. až 30. srpna 2020 – výstavní sály Hedvika, Zlínský zámek, Zlín

3. až 30. září 2020 – galerie Panský dvůr, Kynšperk nad Ohří

17. října až 21. listopadu – galerie Divadla pod Palmovkou, Praha

Jak vznikly Vaše záliby?

K malování jsem „přičuchnul“ již v dětství, neboť můj táta byl amatérský hobby malíř. Takže mne již v útlém věku provázela vůně terpentýnu a špinavé prsty od barev, když si táta o víkendu rozložil na stole svůj kufřík s olejovými barvami a začal malovat. Jako dítě samozřejmě jsem zvídavě přihlížel a je jasné, že mi to nedalo a občas jsem tátovi do barviček sáhnul.

Kdy jste se začal věnovat malování – focení?

Já jsem začínal s malováním, focení přišlo až později. Ale upřesním – první moje malířské pokusy, ovšem samozřejmě to ještě nelze považovat za systematickou výtvarnou tvorbu, již na základní škole. Nicméně měli jsme přísnou paní učitelku, a tak moje známky z „kreslení“ nebyly zrovna nejlepší. K vlastní, systematické výtvarné tvorbě mne přivedla až vlastně tehdejší Lidová škola umění, kterou jsem začal navštěvovat v době svých středoškolských studií. No a co se týká focení, tak v tehdejším Československu asi hodně lidí mělo český fotoaparát Flexaret. Stejně tak můj táta a stejně jako „vůni barev“ jsem první zkušenosti s focením sbíral jako asistent mého otce, když se v koupelně vyvolávaly negativy. Focení mne však nezaujalo tolik jako malování, takže jsem se k němu vrátil až v době, kdy jsem měl za sebou pár výstav obrazů, protože mi to jednak umožnilo jakýsi záznam viděného, ale asi hlavně mne to lákalo jako nové tvůrčí médium.

Při práci v ateliéru (Foto©Jaroslav Hölzel, 1979)

A je Vám bližší malování nebo focení?

Na tuto otázku není jednoduchá odpověď. Každá tato oblast tvorby má svá specifika, každá vyžaduje něco maličko jiného, nicméně já je chápu jako rovnoprávné, byť svébytné tvůrčí oblasti, které se ale mohou vzájemně prolínat a ovlivňovat. Takže odpovědět na to, co je mi bližší, asi jednoznačně nelze.

Zahájení výstavy v roce 2001 v Galerii Atrium (Foto©Petr Eret, 2001)

Co Vás inspiruje k tvorbě?

Nyní bude moje odpověď asi hodně nesrozumitelná, neboť jste mi položila velmi těžkou otázku, na kterou se mi obtížně hledá jednoznačná, srozumitelná odpověď. Ale pokusím se to nějak ve zkratce a pochopitelně vysvětlit.

V roce 1988 se mě na podobnou otázku zeptala paní galeristka při přípravě úvodu ke katalogu výstavy. Tenkrát jsem jí odpověděl asi následující: “…Člověk se pohybuje a působí na něj různé vjemy, dojmy, zážitky a situace. A to jak třeba kladné nebo záporné. Vnímavý člověk všechny tyto podněty vstřebává a nějak se s nimi vyrovnává, nějak je vnitřně zpracovává. Člověk, který má nějaké tvůrčí nadání většinou na tyto všechny podněty a na svoji potřebu se s nimi nějak vyrovnat reaguje buď nějakou přímou tvorbou reflektující je, a nebo tak, že si z těchto všech vjemů, které ve své mysli postupně zpracovává, vytváří určitý svůj podvědomí, iracionální svět. Svět fantazií, který ale koresponduje s realitou, který není světem vymyšleným, ale světem odrazu viděného. Což je vlastně můj přístup…”

Takže když se to pokusím vysvětlit nějak srozumitelněji – mojí inspirací je vlastně vše co se děje kolem nás, to co vidím. Ať je to třeba západ slunce, lesní cesta, nebo třeba sklenice s vodou na okně v protisvětle. Ovšem nemaluji bezprostřední, přímý záznam viděného, ale záznam svých vzpomínek a dojmů na viděné a z viděného.

Při práci v ateliéru (Foto©Milan Váchal, 2020)

Kdy máte k malování největší „chuť“?

Mám-li odpovědět upřímně, tak na tuto otázku odpovědět neumím, protože podle mne jakákoliv vážná a seriózně míněná umělecká tvorba není jen o „chuti“, ale je to soustavná práce. Práce, kdy člověk stále netvoří hotová finální díla, ale velmi často zkouší, hledá a také třeba nenachází.

KDYŽ VYKVETOU JABLONĚ II.  (2020) •  technika: akryl, plátno   • rozměr: 40 x 40 cm

Která z výstav z Vašeho pohledu byla nejzajímavější či nejatraktivnější?

Tak každá výstava je jiná. Jednak různé prostory, různí lidé, různá nálada. Ale mezi pro mne nejzajímavější mé dosavadní výstavy bych zcela určitě zahrnul následující tři výstavy – v roce 1992, výstavu v galerii D`r Brikke-oave, což je městská galerie města Brunssum v Holandsku, kterou pořádala radnice města Brunssum a kde bylo vystaveno více jak 50 mých obrazů, dále pak velkou výstavu v roce 1993 ve Stocker Center Gallery v Clevelandu v USA, kde bylo v jejím rámci vystaveno více jak 30 velkých obrazů a pak z tuzemských výstav rozhodně výstavu v roce 2001 v galerii Atrium v Plzni, což byla rovněž velká výstava.

VÝHLED Z OKNA (2020) •  technika: akryl, plátno   • rozměr: 173 x 135 cm

Pozvete naše čtenáře na Vaše výstavy v nejbližší době?

Velmi rád, v letošním roce připravuji, po sedmi letech od poslední samostatné výstavy, celkem 3 samostatné výstavy. Moje obrazy bude možné shlédnout na následujících výstavách – od 3.8. do 30.8. 2020 ve výstavních sálech Hedvika, Zlínského zámku ve Zlíně (vernisáž výstavy 2.8. 2020 v 17,00 hod), pak následně od 3.9. do 30.9. 2020 v galerii Panský dům v Kynšperku nad Ohří (vernisáž výstavy 3.9. v 17,00 hod) a ještě pak od 17.10. do 21.11. 2020 v Galerii Divadla Pod Palmovkou v Praze (vernisáž výstavy 17.10. v 17,00 hod). A budu se těšit, že některé z Vašich čtenářů rád uvítám.