Všechny krásy Albánie
Albánie je dost možná jednou z posledních evropských destinací, ze které mají cestovatelé stále určitý respekt. Dlouhou dobu byla v izolaci přísného komunistického režimu a její hory, nebetyčné a majestátní, opřádají dodnes nejrůznější zkazky. Dnes se ale tento kout Balkánu dostává stále více na výsluní díky své panenské přírodě, průzračnému moři i památkám na barvitou historii. Přijměte proto pozvánku do „země orlů“ a přesvědčte se bez obav o její autentické kráse, dokud ji nezahltí moderní vývoj a turistický mumraj.
Kulturní rozmanitost
Ačkoli je Albánie národnostně téměř homogenní zemí, prolínají se tu různé kultury. Více než polovinu populace tvoří muslimové, kteří žijí převážně ve městech. Pravoslavné obyvatelstvo obývá převážně jih, zatímco katolické sever země. Komunistický režim sice náboženství zakázal a mnoho svatostánků bylo zničeno, ale přesto dnes můžete při svém putování Albánií stále obdivovat byzantské baziliky, kostelíky, působivé mešity s olověnými střechami nebo chrámy zvané teqe. Ty jsou svatyněmi bektašistů, přívrženců starobylého mystického řádu, který je jakousi uvolněnou odnoží islámu.
Také Albánská města jsou přehlídkou rozmanitosti. Moderní obchody na širokých bulvárech Tirany kontrastují s uličkami orientálního bazaru v Kruje s vlněnými čepičkami a nožíky z kozích rohů. Pak je tu Berat, „město červených střech“ s roztomilými domečky ve staré muslimské čtvrti Mangelem, která patří mezi nejkrásnější městské památkové rezervace v Albánii. A pokud byste toužili vrátit se v čase ještě dál, vydejte se hledat kořeny evropské civilizace do antické Apollonie.
Bizarní bunkry
Když se komunistický diktátor Enver Hodža v 60. letech nepohodl s jugoslávským prezidentem Titem a pak ani se Sovětským svazem, pojal paranoidní obavy z vojenské invaze a nechal pro jistotu zbudovat po celé zemi tisíce betonových bunkrů. Odhady mluví o počtu od 700 000 až do 1 500 000, což by v té době odpovídalo 2-3 bunkrům na obyvatele. Na toto veledílo padlo nemalé množství prostředků a jeho odstranění by bylo ještě nákladnější. Proto na betonové hřiby dodnes narazíte na každém kroku. Uprostřed pláže, u silnice, v horách i v centru města. Některé slouží jako veřejné záchodky, jiné k seberealizaci pouličních umělců. Schválně, kolik jich na své dovolené v Albánii zahlédnete?
Zážitkem je také návštěva obřího bunkru vystavěného přímo pro Hodžu, ve kterém vás obklopí chladivá tíseň. Ještě větší autenticitu dodá gigantickému labyrintu chodeb simulace plynového útoku a Hodžův hlas linoucí se ze sluchátka původního telefonu.
Hory a kaňony
V neprostupných horách, kde se dodnes zachoval život v klanech se stařešinou v čele, přežívají staré albánské tradice. Zvykové právo kanun tu odpradávna určovalo rituály, morálku i majetková uspořádání. Zatímco nechvalně známá krevní msta už dnes není na denním pořádku, pohostinnost místních rozhodně ano. O přirovnání „host do domu – bůh do domu“ se můžete přesvědčit třeba v půvabné vesnici Theth ukryté v údolí mezi dvoutisícovými horskými štíty. Stejnojmenný národní park je součástí „Albánských Alp“, pohoří známého také jako Prokleté hory.
Neméně čarokrásné je pohoří Tomorri, jehož vrcholky ztrácející se v mracích byly od pradávna posvátným místem. Jedinečné a zase úplně jiné výhledy se před vámi rozprostřou v průsmyku Llogara, tyčící se 1 000 výškových metrů nad mořským pobřežím, nebo v národním parku Dajt, pod kterým hlavní město Tirana jako obří chobotnice rozpíná svá chapadla.
Stejně fascinující jako vysoké hory jsou hluboké kaňony. Ten, který vyhloubila řeka Osm, je v některých místech úzký na dva metry. Zážitkem je nejen pohled ze strmých vápencových svahů, ale i brodění či rafting v bělavých peřejkách.
Tyrkysové osvěžení
Vyrazíte-li do Albánských hor v létě, oceníte možnost osvěžení, o které tu rozhodně není nouze. Albánie je poměrně vodnatá země se spoustou průzračných říček a bublajících horských potoků. Co může být po túře lepšího než hupsnout do chladivého tyrkysu? Tím spíš, když má podobu vyvěračky (třeba Modré oko) nebo vodopádu (třeba 30metrový Grunas). Ke koupání lákají také rozlehlá jezera, třeba ty při hranicích s okolními státy – Prespanské, Ohridské a Skadarské, které je dokonce největší na Balkáně. Můžete v nich také lovit gigantické kapry, pozorovat rozmanité ptactvo nebo se vydat na projížďku lodičkou.
A pak je tu na 420 kilometrů Albánského pobřeží, které omývá azurová voda ne jednoho, ale dokonce dvou moří – Jaderského a Jónského. Čeká tu na vás čilý ruch v okolí přímořských letovisek jako je Drač a Vlora, stejně jako nádherné opuštěné zátoky a laguny, které budete mít sami pro sebe. Zejména Albánská riviéra v jižní části země je vyhlášená svou krásou, která přitahuje stále více pozornosti. Kolik času asi zbývá, než romantické pláže obsypou luxusní rezorty?
