Rýmařovská kaple V Lipkách
Filiální kostel Navštívení Panny Marie, zvaný kaple V Lipkách, je nejhodnotnější historickou památkou současného Rýmařova. Svým významem zdaleka přesahuje regionální úroveň. Lze bez nadsázky říci, že mezi Olomoucí a Opavou stěží nalézt dokonalejší a nádhernější církevní stavbu. Kaple V Lipkách (Lindenkirche nebo Lindenkirchlein), jak se katolická svatyně lidově nazývá už odnepaměti, je právem považována za perlu severomoravského baroka.
Stála tam chýše poustevníka
Někde v předpolí církevní stavby stávala odedávna chýše poustevníka, dokonce ještě roku 1747 nalezneme v místech kaple pojmenování Eremitage (Poustevna). Poustevna existovala až do roku 1772, kdy zde zemřel poslední z rýmařovských poustevníků Antonín Skolaut v úctyhodném věku 92 let. Víme též, že předpolí kaple zaplnily v 17.-18. století morové jámy. Na známé vedutě rýmařovského děkana Matyáše Leandra Eusebia Schmidta z roku 1693 najdeme kapli neznámého svěcení prostou obdélnou hrázděnou stavbu s čelní průchozí věží opatřenou jehlancovitou helmicí. Někteří rýmařovští kronikáři od sebe opisují zprávu, že při zahájení stavebních prací na dnešní kapli V Lipkách nalezli dělníci kámen s datem 1428, který považovali za základní kámen starší stavby. Není to sice vyloučeno, ale původní kaple byla založena spíše v 16. století.
Dovednost středověkých stavitelů
Rozhodnutí strhnout starou kapli a vybudovat novou padlo někdy před rokem 1710, a podílela se na něm kromě radních též majitelka panství Marie Arnoštka Dietrichsteinová (zemřela roku 1745). Autorem projektu byl rýmařovský stavitel Hößler, který rovněž 1. října 1710 zahájil za pomoci svého syna Cypriana realizaci stavby na nezvykle rozsáhlém oválném půdoryse. O tři léta později byla hrubá stavba dokončena. Vznosné a vysoké zdi z kamene a cihel nesly smělou a velkolepou kopuli, kterou Hößlerové podepřeli čtyřmi mohutnými sloupy opatřenými umělým mramorem (speciální tvrdá malovaná a leštěná vápenná omítka). Originalitu interiéru podtrhla ještě oválná tribuna, která vysoko obíhá celý obvod kaple a je přístupná čtyřmi úzkými schodišti. Je až neuvěřitelné, jaké vnitřní pravidelnosti objektu stavitelé docílili, a přitom dokázali v místech za hlavním oltářem ukrýt ještě poměrně prostornou sakristii a zvětšit pro varhany plochu nad hlavním vchodem. K dokonalému osvětlení prostoru prorazili Hößlerové do lodi osm velkých oken s ozdobnými obloukovými záklenky. Podlahu tvořila původně břidlicová dlažba, kterou ve 20. století nahradily keramické dlaždice.
Velkolepá osobitá stavba
Osobitá stavba se liší od jiných své doby, které využívají v mnohem větší míře světelných efektů členitostí vnějších i vnitřních stěn, zalomením zdí a četnými římsami, jež se před očima diváka neustále mění přirozeným posunem a střídáním světel i stínů v průběhu dne. Poměrně střídmé pojetí exteriéru je oživeno jen ně- kolika pilastry a obloukovými nadokenními římsami. Také pískovcový vstupní portál s později přidaným aliančním znakem Aloise Harracha a Marie Dietrichsteinové je poměrně nekomplikovaný, stejně jako boční vchody se jmény Anna a Marie. Celek tak působí právě svou velkolepou jednoduchostí než vyumělkovaností. Kapli v roce 1716 vysvětil rýmařovský děkan Ratschker, který je vyobrazen jako ústřední postava kněze ve zlatém ornátu na Handkově fresce nad varhanami. Kaple měla ohromné štěstí, že ji během celé existence ohrozil jen jediný požár v roce 1883, který zasáhl jen šindelovou střechu a zničil starší cibulovou barokní zvoničku.
Zachránce barokního skvostu
Největším přínosem pro stavbu byl ve 20. století tehdejší rýmařovský duchovní správce P. ThDr. František Vaňák, pozdější olomoucký arcibiskup, který v letech 1958 – 1974 zajistil opravu kaple a restaurátorské práce. Podařilo se mu tak zachránit barokní skvost před ostudným osudem některých kostelů v našem okolí, které postupně zchátraly nebo byly zcela zbourány.
Autoři výzdoby kaple
Nabídku na výzdobu kaple přijal od děkana Ratschkera olomoucký malířský mistr Ferdinand Naboth. Námětem jeho práce byla ilustrace veršů známé a tehdy značně frekventované modlitby k Panně Marii Salve Regina (Zdrávas Královno). Téma ještě rozvinul o symboly královských titulů Matky Boží a o medailony jednotlivých světců s iniciálami místních dárců. Vůbec není divu, že se mezi svatými objevuje celá galerie ochránců proti živelným pohromám, požárům a moru. Je zřejmě také autorem dekorativního rostlinného pásu pod chórem kolem kaple. Návrh zvládl téměř celý, kromě místa nad hlavním vchodem, a nevíme, jak dlouhou dobu v chladném kostele, leže či stoje na dřevěném lešení, na freskách pracoval. Jisté je, že práce už déle nemocnému muži přivodila nápadné zhoršení zdraví a dílo tak musel nadobro přerušit. Na počátku listopadu 1714 již ležel na smrtelné posteli ve svém olomouckém domě a dokončení vrcholné práce bylo ohroženo.
Mistr měl svého nástupce
Naštěstí však těsně před svou smrtí Naboth přijal za tovaryše dosud neznámého Jana Kryštofa Handkeho, který prostředí Rýmařovska dobře znal – narodil se totiž roku 1694 v Janovicích. Těžce nemocný Naboth zemřel 20. listopadu 1714 a jeho manželka potřebovala zakázku nějak dokončit, chtěla-li dílnu udržet a mít prostředky k obživě. Napsala tedy na rýmařovskou faru dopis s prosbou, aby jí dílo ponechali, že získala tovaryše, který se v malbě fresek vyzná. Děkan Ratschker souhlasil a 1. května 1715 mohl přicestovat Handke i s vdovou Nabothovou do Rýmařova, kde „malbu (postupně) provedl,“ jak stručně konstatuje ve svých pamětech. Své práce se zhostili skvěle mistr i tovaryš. Budeme-li však bádat sebevíc, nenajdeme jedinou stopu po jiné ruce v převažující Nabothově práci. Naopak jediná freska je naprosto odlišná stylem, barevností i pojetím. Nachází se nad varhanami a jejím autorem je Jan Kryštof Handke. Ten se nakonec s mladou vdovou roku 1724 oženil, stal se majitelem zavedené dílny, mistrem olomouckého cechu malířského a olomouckým měšťanem. (rý)
