Rejvíz – tajemné rašeliniště
Když už se někdo vypraví do Karlovy Studánky, jistě rád pozná celý zdejší kraj. Právě proto mezi oblíbené zájezdy patří bezesporu i „Jesenický okruh“. Povídat se o něm dá hodiny, natolik je zajímavý. Začněme tedy první zastávkou – na Rejvízu.
Jedna z nejkrásnějších oblastí Jeseníků
Rejvíz je jednou z nejkrásnějších oblastí Jeseníků. Je to státní přírodní rezervace o rozloze 350 ha s největšími rašeliništi na Moravě a ve Slezsku. Velké mechové jezírko leží ve výšce asi 770 metrů na mořem. Jeho bezprostřední okolí je velmi krásné, ale přesto působí poněkud pochmurně. Podle pověsti skrývá potopené pohanské město s obrovskými poklady. Z propadlého města se prý občas ozývají i tajemné zvuky. Založení Rejvízu se datuje kolem roku 1768. Jako první tady byl postaven poplužní dvůr zlatohorského horního hejtmana a sloužil jako hostinec a mezistanice pro povozy na tehdy velmi užívané Solné cestě. Ta vedla z rakouskouherských solných dolů Moravou přes Vrbno a Rejvíz na Zlatohorsko, Jesenicko a dál do Klodska. Postupně se mýtily lesy, zakládala pole, stavěly domky, které obývali převážně němečtí osadníci. Poněmčování tohoto kraje mělo počátky již ve 13. stol. a vyvrcholilo na začátku 19. stol., pokračovalo pak do konce 2. světové války. Historické moravskoslezské území bylo obsazováno německy mluvícími obyvateli až 100 km do vnitrozemí. V roce 1948 bylo na Rejvízu 90 domovních čísel, ovšem po odsunutých německých obyvatelích zůstalo mnoho domů neobsazených. Nastěhovali se pak do nich repatrianti z Rumunska a řečtí političtí emigranti. S rozvojem turistiky se zde postupně začaly stavět i chaty.
Co zajímá návštěvníky nejvíce
Penzion Rejvíz – původně patřil rodině Braunerových, která ho provozovala jako hotel již od roku 1928. Ten byl zdoben olejovými obrazy z okolí Rejvízu. Rodina Braunerových pak postupně zdobila sál a ostatní místnosti přístupné veřejnosti řezbářskými výtvory vlastní produkce. Nejen že její členové vyřezávali různé sošky s motivem místních bájí, ale vyráběli dřevěné tapety, zdobili rámy oken a dveří, rámy obrazů atd. Alfréd Brauner přišel na nápad vyrábět velmi zajímavé židle, které mají místo klasického opěradla vyřezávanou karikaturní podobu stálého hosta. Tyto židle byly zhotovovány i barevně. Každý host, který židli chtěl, si musel zaplatit její výrobu, ale přesto židle zůstávala v hospodě. Kdykoliv však host, zpodobněný na židli, přišel do restaurace, byla mu židle k dispozici. Takových židlí bylo vyřezáno celkem asi 80 kusů, ale po předání chaty odborům se skoro všechny „ztratily“. Jen malý vzorek je k vidění ve zdejší vinárničce. Židle byly během roku 1943 zapůjčeny k filmování pro film Dům U pěti veverek s Jindřichem Plachtou a Jaroslavem Marvanem. Podle neověřených pověstí prý byl majitel chaty Alfréd Brauner strýcem Evy Braunové, Hitlerovy milenky. A co se ještě mezi zdejšími usedlíky koluje? Že v restauraci U tetřívka byl v padesátých letech objeven striptýz a odtud se rozšířil do celého světa. Po každém výplatním termínu se zde konaly orgie místních kočích a vždy kolem půlnoci se jedna hrbatá ženská svlékala do Evina roucha a procházela se po dlouhém stole ve výčepu. Pak to ale někdo z Rejvízu prozradil v Paříži i jinde, a striptýz se rozšířil do celého světa. Jenom v Čechách a obzvláště na Rejvízu byl striktně zakázán. Teď ale vážně: První striptýz uskutečnila modelka Monika v Paříži roku 1893 na plese „čtyř umění“. Podle policejních záznamů za to byla zavřena.
Od „povídaček“ k nádherné přírodě
Na území Rejvízu pramení Černá Opava, která odvádí průsakovou vodu z jezer. Jezera totiž nemají přímý odtok, ale ani přítok. Na Rejvízské náhorní rovině je vytvořena větší plocha, tzv. bezodtoková mísa, na které se v průběhu staletí vyvinula společenstva rejvízských rašelinišť. Voda prosakuje ale i směrem k jesenickému údolí a dostává se tudy do řeky Bělé a dále do Polska a do řeky Nisy. Rejvíz je jedno z nejstudenějších míst v České republice. V zimě zde bývají až 30stupňové mrazy. V uplynulých dvaceti letech má Rejvíz průměrnou roční teplotu 5,1º C. Průměrné roční srážky jsou 800 až 1160 mm. V roce 1997 v době povodní zde během 14 dnů v červenci napršelo 700 mm vody, což znamená, že každý m2 byl pokryt skoro 70centimetrovou vrstvou vody, která prudce tekla do údolí a způsobila obrovské škody. Opět se potvrdilo, že nejvíce deštivé měsíce jsou v Jeseníkách i na Rejvízu v červenci a v srpnu. Zamračených a mlhavých dní bývá až kolem 250 v roce. Zato krásně jasných jen 35 až 40.
Co skrývají mechová jezírka?
Státní přírodní rezervace byla zřízena již v roce 1955 na celkové ploše 274 ha a tvoří ji vrchovištní rašeliniště kolem Malého a Velkého jezírka, jehož objem je zhruba 2 500 000 m3. Tato rašeliniště nejsou jednolitá, jedná se vlastně o dvě vrchoviště, kolem každého jezírka jedno. Vznik Malého mechového jezírka se odhaduje mezi lety 8100 až 5500 let před n. l. Velké mechové jezírko vzniklo až v následujícím období, čili mezi lety 5500 až 3600 před n.l. Močály okolo jezírek působí jako houba, ve které se udržuje srážková voda. Pod vodními plochami jezírek je velmi řídké bahno, které těžší předměty propouští do hloubky tří i více metrů. Původně v místě vrchoviště byly prohlubeniny s vodou, která postupně zarůstala rašeliništěm. Hloubka rašeliny v prostoru Velkého mechového jezera je od 50 cm do 325 cm. Hloubka rašeliny u Malého mechového jezírka je větší, a to od 160 cm do 560 cm.
Rozmanitá flóra
Z rostlin se tady nejčastěji vyskytuje borovice blatka, bříza pýřitá, smrk ztepilý, jedle bělokorá a modřín obecný, z keřů borůvka, brusinka, hlohyně, vřes, rojovník bahenní, kýhanka sivolistá, lýkovec jedovatý. Odborníci na traviny tu naleznou například psineček psí, skřípinu lesní, suchopýr vícehlasý a různé druhy ostřic a sítin. A květiny? Vstavač palmatý, krušník bahenní, úrazník uzlovitý, blatouch bahenní, oměj šalamounek, pryskyřník plamének, pryskyřník plazivý, řeřišnice luční, potočnice, mokrýš střídavolistý, tolie bahenní, krvavec toten, štírovník močálový, třezalka, vrbovka bahenní, vrbina, vachta trojlistá, pomněnka bahenní, konitrub lékařský, všivec lesní, svízel močálová a bahenní, kozlík dvoudomý, pcháč bahenní, škarda bažinná, blatnice bahenní a masožravka rosnatka okrouhlolistá a samozřejmě houby, mechy lišejníky.
Bohatá fauna
A krajinu oživují ptáci, čáp bílý i černý, kachna divoká, krahujec obecný, jestřáb lesní, káně myšilov, sokol stěhovavý, poštolka obecná, vzácně tetřev hlušec, tetřívek obecný, jeřábek, chřástal polní, sluka lesní, z holubů hřivnáč, hrdlička zahradní. Ze sov se běžně vyskytuje puštík obecný a sýc rousný, kukačka, rorýs, dudek, strakapoud, žluna, datel, a další, například různé vážky, žluťásek borůvkový, myšice lesní, zmije bahenní, žáby, mloci atd.
V rašeliništi najdete i lesní ruský hřbitov
Na severním úpatí Orlíku, uprostřed lesů byl za 2. světové války vybudován zajatecký tábor. V něm němečtí fašisté věznili nejdříve zajaté vojáky polské armády, pak zajatce Rudé armády a ke konci války dokonce i anglické zajatce. Hroby zajatců byly roztroušeny po lese, teprve postupně byly ostatky mrtvých vyzvednuty a uloženy do nově založeného hřbitova ruských zajatců. Tam byl pak vybudován centrální pomník z žulových kvádrů, na němž bylo vyryto: „Netřeba slz, bojovali za nás. Ať spí.“ Na hřbitově je pochováno 24 zajatců, ale je pravděpodobné, že ne všechny ostatky byly nalezeny. Rejvíz byste při své návštěvě Jeseníků rozhodně neměli vynechat. A když vám bude přát štěstí, strefíte se třeba do jednoho z 40 hezkých dnů v roce. A když ne? Nevadí, zážitky z toho území jsou nádherné za každého počasí…