logo-new-3

Portál plný skvělých tipů na výlety doma i v zahraničí

Půvab opuštěných východních Krkonoš

Datum: 07.05.2018

Zacler

Poněkud stranou zájmu davu turistů mířících do centrální části Krkonoš s cílem pokořit nejvyšší vrchol Sněžku leží městečko Žacléř ve východním podhůří v blízkosti hranic s Polskem. Samotné městečko, ale i hřeben východních Krkonoš s názvem Rýchory nad ním, rozhodně stojí za návštěvu. A to jak v zimě kvůli lyžování, tak v létě kvůli turistice – ať již pěší, nebo cyklistické.

Třítisícový Žacléř je jako podhorské městečko ležící v šestisetmetrové nadmořské výšce centrem místního mikroregionu a výchozím volnočasovým a turistickým bodem. Co se ale historii novodobého Žacléře ovlivňovalo naprosto zásadně, je těžba černého uhlí. To zde bylo nalezeno již na konci 16. století, původně byly těženy sloje vycházející na povrch a již koncem 18. století byly vybudovány první dvě šachty. V roce 1945 byly doly samozřejmě znárodněny a v roce 1950 přejmenovány na Důl Jan Šverma. Těžba byla ukončena v roce 1992. Samotný areál zůstává jedním z míst, které stojí za to navštívit. Jde o kulturní a technickou památku, v současnosti je zde vybudován hornický skanzen (Více informací najdete na www.djs-ops.cz). S pamětníky těžby se ve městečku stále můžete bez problémů potkat, třeba v restauraci v místním kulturním domě, nebo v kolonii typických cihlových hornických domů směrem k vlakovému nádraží a důlnímu areálu.

Vzhůru do Rýchor

Žacléř je nejlepším výchozím místem do Rýchor. K vysvětlení tohoto pojmu, který nás bude provázet celou cestu, je třeba uvést několik informací. Jako Rýchory se označuje horský hřeben, přírodní památka na hřebeni, ale například také horská osada, která je v současnosti součástí Žacléře. V roce 1890 zde bylo padesát domů s téměř 250 německými obyvateli a šlo o samostatnou obec s jednotřídní školou. Německé obyvatelstvo bylo po roce 1945 odsunuto a osada připojena k Žacléři.

Od žacléřské porcelánky z konce 19. století (v současnosti pod názvem Keramtech nejvýznamnější zaměstnavatel ve městě) nás dovede po třech kilometrech zelená turistická značka k chatě Hubertuska. Ta je sama o sobě velmi příjemným místem k odpočinku a nachází se na okraji krásných horských luk a pastvin.
Modrá turistická značka nás po zhruba jeden a půl kilometru dovede na rozcestí s červenou turistickou Cestou bratří Čapků na hranici s Polskem, která pokračuje až na samotnou Sněžku. Tu si ale necháme na jiný výlet a vydáme se opačným směrem. Dorazíme k nevýraznému vrcholu Mravenečník, který je druhou nejvýchodnější tisícovkou (po jižněji položeném Dvorském lese) Krkonoš. Při pěkném počasí se nám otevřou přes les krásné výhledy na centrální a nejvyšší partie hor. Po půl kilometru dorazíme k rozcestí s názvem Rýchorský kříž, které získalo název díky baroknímu kříži z počátku 19. století.

O dalších pár set metrů dále přijdeme u Rýchorské boudy k lokalitě zařazené do nejpřísněji chráněné zóny národního parku – Rýchorskému pralesu. Jde o působivé místo se zachovalými přirozenými porosty starých buků a rašeliništěm. Za návštěvu rozhodně stojí i blízká Rýchorská bouda, odkud je při dobrém počasí úžasný výhled na Krkonoše. Kousek od boudy jsou patrné základy první stavby na tomto místě, Maxovy boudy. Z místa byla vybudována vyhlídková terasa s výhledem na Krkonoše.
Zajímavostí okolí Rýchorské boudy je skotský náhorní skot, který svou aktivitou přirozeně obhospodařuje okolní pastviny. Rýchorská bouda se v současnosti zaměřuje mimo jiné na tvorbu a realizaci environmentálních programů pro školy a větší skupiny.

Poněkud překvapivě může působit ve vrcholové partii Rýchor systém objektů lehkého opevnění, které zde bylo budováno před druhou světovou válkou. Ostatně před vjezdem do Žacléře si není možné nevšimnout dělostřelecké tvrze Stachelberg, která představuje největší dělostřeleckou tvrz budovanou v předválečném Československu. Místní muzeum můžete navštívit před příjezdem do Žacléře, nebo naopak při konci výletu. Prohlídka podzemí trvá zhruba hodinu.

Kudy dolů?

Od Rýchorské boudy je možné sejít z hřebene po červené turistické značce kolem systému opevnění přes tajuplný Dvorský les s krásnými zachovalými bučinami až ke zmiňované pevnosti Stachelberg. Odsud je to do Žacléře po silnici zhruba tři kilometry – jezdí zde autobusy. Celý výlet tak měří dvanáct kilometrů a dá se zvládnout za půl dne.
Od Rýchorské boudy se dá do Žacléře vrátit také po zelené značce k rozcestí u Hubertusky, zde se napojit na modrou značku a přes prostor osady Rýchory dojít k horské chatě Ozon a chalupě Alena. Odsud je třeba už jen sejít po žluté značce zpět do Žacléře. Pak vás čeká něco přes třináct kilometrů putování na čerstvém vzduchu v krásné a trochu neprávem opuštěné krajině Rýchor.

Napsat komentář