Moravská Dyje: Kouzelné moravské meandry v Jihočeském kraji
Frelův, Hejbalův, Hardův/Spálený, Velfův a Loucký mlýn. Již tento výčet ukazuje, že vody Moravská Dyje byly jižně od Dačic v minulosti významným místem pro hospodářské aktivity. Když se vydáme od spodní brány zámeckého parku přes louku k vrbám lemujícím tok, dojdeme k prvnímu krásnému meandru Dyje a lávce přes ni. Podél řeky vedou vyšlapané cestičky, některou z nich si vybereme a dojdeme k železničnímu mostu. Pár desítek metrů před ním budeme mít po pravé ruce na druhém břehu čistírnu odpadních vod.
Řeka tady vytváří krásná, poklidná a romantická zákoutí, když protéká širokým údolím a její klikatící se tok je lemován listnáči. Vystoupáme do svahu mírně nad Dyji k rybníku Židoušek. Ten je nově zrekonstruovaný. Majitel mu věnuje patřičnou péči, což je potvrzeno výstražnými tabulemi o zákazu vstupu a zařízením na jednom ze stromů u hráze, které imituje štěkání rozzuřeného psa v případě, že se k rybníku přiblížíme. Od Židoušku pokračujeme na ochozu nad řekou, pod námi vidíme podmáčené louky a míjíme několik chat.
Vydří stezka nás dovede k Frelovu mlýnu. Rozlehlý komplex budov prochází kompletní rekonstrukcí. Vzdálíme se pár desítek metrů od řeky, od níž nás dělí rozlehlá louka. Vydří naučná stezka nás na zhruba dva kilometry odvede od vody. Kolem chatoviště projdeme malou malebnou obcí Hradišťko a budeme pokračovat silnicí směrem na Staré Hobzí. Řeku budeme vnímat v zalesněném kaňonu pár stovek metrů od silnice. Cesta bude ale i v těchto partiích zajímavá. A to svými dalekými výhledy na malebnou krajinu Dačicka, Slavonicka a České Kanady. Nutno konstatovat, že také zde si řádění kůrovce vybralo svou daň a odstranění následků ještě není zcela u konce.
Na konci lesa u autobusové zastávky sejdeme lesem zpět k řece. Budeme pokračovat po široké louce po okraji lesa a kolem chatoviště, než dorazíme k řece. Trasa, kterou po jedné straně lemuje les, po druhé v těchto místech pomalu tekoucí Dyje, je romantická a dýchá poklidnou atmosférou. Dojdeme k lávce přes vodu, u níž se do ní vlévá Vnorovický potok. O několik desítek metrů dále dojdeme k rozlehlému Spálenému/Hardovu mlýnu. Penzion i hospůdka jsou bohužel mimo provoz. Místo je to nádherné.
Stezka nás vyvede loukou na říční údolí, kde uvidíme přes stromy meandrující Dyji. Vrátíme se k ní u dalšího chatoviště, kdy půjdeme po cestičce mezi lesem, chatovištěm a řekou. Ta se tu rozlévá do větší šířky, tvoří slepé rameno, teče pomalu a pod stínem stromů působí potemněla a tajemně. Za další podmáčenou loukou narazíme na komplex budov Louckého mlýna. Údajně se jedná o nejstarší provoz svého druhu na Moravě, když je jeho původ doložen už od 12. století. Ve 20. letech 20. století došlo k dostavbě a byla postavena kaple u vstupu do areálu. Ten je díky zachovalé ucelenosti staveb historicky hodnotný.
Dojdeme ke kříži u silnice mezi Slavonicemi a Starým Hobzím, k němuž se po silnici můžeme vydat. Ale byla by to méně příjemná cesta, protože můžeme za mostem po okraji lesa s patrnými dopady kůrovcové kalamity pokračovat po proudu Moravské Dyje. Zhruba tři sta metrů před pozdně klasicistním zámečkem v Janovském údolí vede cesta do kopce od řeky kolem areálu zemědělského družstva do Starého Hobzí, odkud nás do Dačic odveze autobus. Ale pozor. Na víkendový provoz příliš nespoléhejte.
Foto: Marek Síbrt
