Krnov – město, které několikrát změnilo svou tvář
Několikrát jsem tímto městem na soutoku řek Opavy a Opavice projížděla, všimla jsem si kostela, věděla jsem, že nahoře na kopci bdí nad krajem starobylý poutní kostel Cvilín, ale o mnoho více jsem o tomto jesenickém městě nevěděla. Až do nedávna. A věřte, že navštívit Krnov je jako spojit historii s minulostí…
Otevřeme iluzorní kroniku dob dávno minulých, ale stejně určitým způsobem spjatých s dnešními dny a vraťme se až do starověku, kdy v těchto místech bydleli předchůdci současných obyvatel. Kolik to je let? První detailnější informace pocházejí z poloviny 13. století, mezi lety 1240-1253. V té době tady vznikla rozvinutá osada, jak dokazuje vysoký počet privilegovaných domů – zhruba 163, ve kterých se smělo vařit pivo a šenkovat víno. V civilizované město se však Krnov měnil mnohem pomaleji. Zděné opevnění bylo vybudováno ve 2. pol. 13. století. Tvořily jej hradby s příkopem a tři brány – Opavská, Horní a Hlubčická a branka pro pěší chodce – tzv. tortna. Součástí hradeb byl dřevěný hrad a zeď kláštera minoritů. Tento řád se v Krnově usadil záhy poté, kdy Krnov v roce 1273 získal městská práva.
Až do konce 14. století patřil Krnov do čtyř významných městských středisek Opavské provincie a posléze Opavského vévodství, v němž vládli vévodové z Přemyslovské větve. V té době již nad Krnovem čněly věže několika církevních staveb, zejména kostela svatého Martina.
O vývoji města v období středověku se příliš informací nedochovalo. Za vlády rodu Hohenzolternů, který knížectví koupil v roce 1523, se začalo dynamicky rozrůstat předměstí, měšťané své domy mohutně přebudovávali z dřevěných na zděné a město ožilo řadou řemesel.
Propad přišel až ve dvacátých až čtyřicátých letech 17. století. Boje třicetileté války několikrát zasáhly i Krnov a značně přispěly k úpadku a následné stagnaci města. Knížectví získalo nové majitele – katolický rod Lichtenštejnů, který zahájili rekatolizaci celého knížectví včetně města. I když doba baroka v druhé polovině 17. a 18. století dala vzniknout nejednomu uměleckému dílu, město setrvávalo v útlumu. Přesto právě v té době vznikla mnohá umělecká díla, zejména poutní kostel Cvilín, který patří mezi nejvýznamnější barokní památky kraje. Války o dědictví rakouské, během nichž Marie Terezie ztratila téměř celé Slezsko, učinily z Krnova pohraniční město. Poslední ranou v 18. století se stal snad nejhorší požár v historii města v roce 1777, který zničil téměř celý Krnov. Ale ani ten město nespálil se vším všudy. Chuť tehdejších obyvatel zachovat Krnov byla silnější než žár ohně.
Nový impuls městu přinesla průmyslová revoluce. Na počátku 19. století pracovalo ve městě velké množství soukenických mistrů. Během několik desetiletí se v Krnově víc jak zdvojnásobil počet obyvatel, město se začalo rozrůstat, vývoj urychlila nová železnice, roku 1873 byla postavena továrna tolik proslulých varhan Gebrüder Rieger. Vyrůstaly obytné čtvrti, školy, administrativní budovy. Krnov se měnil v moderní město.
Velký vliv na město měla 2. světová válka, na základě Mnichovské dohody se Krnov ocitnul v pásmu, které mělo připadnout Německu. Osvobození se Krnov dočkal až 6. 5.1945, nicméně jeho německé obyvatelstvo příchod Rudé armády jako osvobození nevnímalo. Přišla však ještě větší rána v podobě téměř kompletní výměny obyvatelstva. Německé obyvatelstvo bylo soustředěno do koncentračních táborů a poté transportováno do Německa. Vystřídali je čeští občané. Výrazné změny postihly také zástavbu Krnova, byly zbourány celé bloky historických měšťanských domů a tvář města, jak byla známa po staletí, se změnila. V Krnově také zanikla staletá tradice textilní výroby. Naopak, tradice varhan, nesoucí dnes název Heger-Kloss, nadále pokračuje v tradici, a vyrábí varhany pro celý svět.
Vývoj šel dále, nezastavil se. Vznikly nové firmy, vyrostly nové domy, parky. V současnosti je Krnov hezkým čistým, upraveným městem, které se hlavně mladé generaci snaží nabídnout život v čistém prostředí. A také řadu památek a akcí. Krnov je město, které mnohokrát změnilo tvář i majitele, ale stále patří k místům, které má svým občanům i návštěvníkům co nabídnout. Ostatně, přijeďte se podívat na vlastní oči. Budete překvapeni stejně jako já.
