Kapitánem v jednadvaceti: S lodí na Brněnské přehradě bojuje proti větru i neukázněným pejskařům
Stát se lodním kapitánem patří mezi klukovské sny, které se málokomu podaří splnit. Výjimkou je Jakub Švantner, který v jednadvaceti letech složil kapitánské zkoušky a už druhou sezonu kormidluje lodě na Brněnské přehradě.
Pracovní den pro něj začíná tak, že si obleče tmavomodrou kapitánskou uniformu, vezme do ruky lodní deník, kam zapisuje průběh služby, a vyrazí na loď počkat na zbytek posádky. Trasu z bystrckého přístaviště do Veverské Bítýšky projede za den třikrát nebo čtyřikrát. „Během plavby pak musím dávat pozor na všechna okolní plavidla a plavce. Nejnáročnější je určitě přistávání na zastávkách, obzvláště za silnějšího větru. Jako kapitán musím sledovat povětrnostní podmínky a předvídat, jak si vítr s lodí pohraje,“ popisuje třiadvacetiletý Švantner.
Brněnská přehrada patří mezi klidné vody, proto běžně nezažívá nebezpečné situace. Do potíží se s lodí dostal před třemi lety, kdy ještě pracoval jako lodník. „Při nízkém stavu vody se jezdilo pouze po zastávku Hrad Veveří. Při obratu plavidla jsme najeli na mělčinu a loď na několik desítek minut uvízla. Vyřešili jsme to tím, že jsme cestující nahnali na příď lodi a díky tomu se kapitánovi podařilo vymanévrovat,“ vzpomíná mladý kapitán, kterého v letní sezoně dost zaměstnává proplouvání mezi šlapadly a paddleboardy, jimiž se hladina jen hemží. Někteří si chtějí prohlédnout loď zblízka a když se plavidlo přiblíží, dostanou strach a skáčou v panice do vody, aby uplavali.
Cestující jsou podle něj poměrně ukáznění. Už se nestává tak často, že by lidé v plavkách vběhli na palubu a skákali z ní do vody. Častější jsou diskuse s majiteli psů. I ta nejmenší plemena musí mít nasazený náhubek, což se lidé snaží obcházet schováním zvířat do batohů a tašek.
Lodního kapitána si obvykle lidé představují jako ošlehaného muže s bílým plnovousem, přitom Jakub se stal kapitánem už v jednadvaceti letech. Kvůli zkoušce u Státní plavební správy musel nastudovat zásady plavby s různými druhy plavidel a jejich soustav, jejich konstrukcí a se všemi předpisy, které jej mohou na vodě potkat. Konkrétní plány do budoucna zatím příliš neřeší, ale přiznává, že přehrada i lodě mu přirostly k srdci. „Momentálně chci dokončit vysokou školu a uvidím, kudy se dál vydám. Určitě ale vím, že ježdění za kormidelním kolem se nechci úplně vzdát a chtěl bych se mu aspoň v nějaké míře věnovat co nejdéle, dnes už je totiž přehrada takový můj druhý domov,“ dodává Švantner.
