Dřevěné lešení a jeřáb na lidský pohon. Rekonstrukce věže Jakobínka na hradě Rožmberk dodržela historické stavební metody
Rekonstrukce věže Jakobínka je u konce, středověká dominanta Horního hradu Rožmberk se po více než 100 letech otevírá návštěvníkům. U oprav byly přísně dodrženy historické a řemeslné metody, díky kterým rekonstrukce sloužila zároveň jako vzdělávací ukázka původních stavebních postupů pro veřejnost. Za projektem rekonstrukce stojí ateliér Masák & Partner.
Opravy gotické věže, která je součástí prohlídkové trasy státního hradu v Rožmberku nad Vltavou, začaly v roce 2015. Ateliér Masák & Partner obnovoval interiéry i exteriéry Jakobínky. „Díky citlivému přístupu zadavatele byl dán velký prostor vědecké památkové obnově, to se promítlo na značném požadavku na čas a finance. Je to projekt velkých změn, ale výsledek stojí rozhodně za to,” hodnotí práci architekt Jakub Masák, zakladatel ateliéru Masák & Partner. V listopadu 2019 skončily venkovní práce, celková rekonstrukce byla ukončena v dubnu letošního roku.
Důraz na historické metody
Způsob rekonstrukce byl výjimečný v dodržení původních stavebních metod. „Při opravách jsme využívali tradiční historické postupy tak, jako při původní stavbě věže. Bylo použito dřevěné štenýřové lešení stoupající po šroubovici až na vrchol věže a gotický šlapací jeřáb,” popisuje Jaroslav Svěrek, architekt a specialista obnovy památek ateliéru Masák & Partner.
K obnově pomohla funkční replika dřevěného jeřábu na lidský pohon, kde v kole běhal člověk, a tím celý stroj poháněl. Na jeho obsluze se podíleli tři lidé. 14 metrů dlouhý a 7 metrů vysoký jeřáb byl inspirován kresbami a plány z Codexu Atlanticus Leonarda da Vinciho. Za celou dobu obnovy nebyla použitá žádná velká technika. Výjimečné bylo také použití dřevěného lešení, které nemělo formu žebříku, jak je obvyklé, ale formu šroubovice.
Rekonstrukce sloužila zároveň jako vzdělávací ukázka. V průběhu oprav se návštěvníci mohli na věž podívat a poslechnout si výklad o středověkých stavebních metodách. „Byl to stavebně-historický experiment, jehož cílem byl i výzkum a ověřování historických stavebních a řemeslných postupů a dovedností. Současně měl projekt edukační rozměr pro žáky základních a středních škol,” přibližuje Petr Pavelec, ředitel územní památkové správy Národního památkového ústavu a spoluautor rekonstrukce.
Dlouhoteté chátrání
Ne všichni odborníci se shodují na stáří věže. Postavena byla pravděpodobně okolo roku 1300 či 1500 jako zděná helmice. V písemných pramenech se poprvé objevila v roce 1723. V té době byla nově chráněna šindelovou krytinou, která se však postupně hroutila. Až do poloviny 20. století přetrvávala snaha věž udržovat a chránit, poté se však její stav zhoršoval až k naprosto havarijnímu stavu.
Do vlastnictví získal Jakobínku Národní památkový ústav v roce 2012, krátce na to představil plán rekonstrukce. „Jakobínka byla evidovaná v seznamu nejohroženějších památek. Nejvíce poškozená byla její kuželová, z cihel zděná helmice, takzvaná přečnělková klenba, které hrozilo zřícení,” doplňuje Pavelec.
