logo-new-3

Portál plný skvělých tipů na výlety doma i v zahraničí

Dávné tání antarktického ledu zvýšilo hladinu moře o více než 3 metry – a my k tomu opět směřujeme

Datum: 03.10.2021

Antarctic-Ice-Core-2048x1365

Mezinárodní studie vedená University of New South Wales v Sydney ukazuje, že zvyšující se teplota oceánů způsobila tání antarktických ledovců a extrémní vzestup hladiny moří před více než 100 000 lety – a podle vědců k tomu směřujeme znovu.

Masové tání západoantarktického ledového příkrovu bylo hlavní příčinou vysoké hladiny moří v období známém jako poslední meziledová doba (před 129 000-116 000 lety), zjistil mezinárodní tým vědců pod vedením Chrise Turneyho z UNSW. Výzkum byl zveřejněn 11. února 2020 v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS).

Extrémní úbytek ledu způsobil několikametrové zvýšení průměrné hladiny světových moří – k tomu a stačily necelé 2˚C oteplení oceánu.

“Nejenže jsme přišli o velkou část západoantarktického ledového příkrovu, ale stalo se tak velmi brzy během posledního interglaciálu,” říká Chris Turney, profesor věd o Zemi a klimatu na UNSW Sydney a hlavní autor studie.

Jemné vrstvy dávného sopečného popela v ledu pomohly týmu přesně určit, kdy došlo k masovému tání. Výsledky znepokojivě ukázaly, že k největšímu úbytku ledu došlo během prvních tisíciletí, což ukazuje, jak citlivá je Antarktida na vyšší teploty.

“Tání bylo pravděpodobně způsobeno oteplením oceánu o méně než 2 °C – a to je něco, co má vzhledem k nárůstu teploty oceánu a tání Západní Antarktidy, ke kterému dochází dnes, zásadní důsledky pro budoucnost,” říká profesor Turney.

Během posledního meziledového období byly teploty polárního oceánu pravděpodobně o méně než 2˚C vyšší než dnes, což z něj činí užitečné období pro studium toho, jak by mohlo budoucí globální oteplování ovlivnit dynamiku ledu a hladinu moře.

“Tato studie ukazuje, že v teplejším světě bychom přišli o většinu západoantarktického ledového příkrovu,” říká profesor Turney.

Na rozdíl od východoantarktického ledového příkrovu, který se většinou nachází na vyvýšeném místě, západoantarktický příkrov leží na mořském dně. Je lemován rozsáhlými oblastmi plovoucího ledu, tzv. ledovými šelfy, které chrání jeho centrální část.

Jak se teplejší voda oceánu dostává do dutin pod ledovými šelfy, led zespodu taje, čímž se šelfy ztenčují a centrální ledový příkrov se stává velmi zranitelným vůči oteplování teploty oceánu.

Návrat v čase

Profesor Turney a jeho tým se za účelem výzkumu vydali do oblasti Patriot Hills Blue Ice Area, což je lokalita nacházející se na okraji Západoantarktického ledového štítu, s podporou společnosti Antarctic Logistics and Expeditions (neboli ALE).

Modré ledové oblasti jsou pro vědce ideální laboratoří díky své jedinečné topografii – vytvářejí je prudké katabatické větry s vysokou hustotou. Když tyto větry vanou přes hory, odstraňují vrchní vrstvu sněhu a erodují obnažený led. Při odstraňování ledu vytéká na povrch starobylý led, který nabízí pohled do historie ledového příkrovu.

Zatímco většina antarktických výzkumníků se při získávání vzorků do ledového jádra zavrtává, tento tým použil jinou metodu – horizontální analýzu ledového jádra.

Bublinky stopových plynů ve vzorcích ledu. Foto: AntarcticScience.com

“Namísto vrtání kilometrů do ledu se můžeme jednoduše projít po modré ledové ploše a vrátit se o tisíciletí zpět. Odebíráním vzorků ledu z povrchu jsme schopni rekonstruovat, co se s tímto vzácným prostředím dělo v minulosti,” říká profesor Turney.

Díky izotopovým měřením tým objevil mezeru v záznamu ledovce bezprostředně před posledním meziledovým obdobím. Toto období chybějícího ledu se shoduje s extrémním zvýšením hladiny moře, což naznačuje rychlý úbytek ledu ze západoantarktického ledového příkrovu. Toto zjištění potvrzuje i sopečný popel, vzorky stopových plynů a starobylá DNA z bakterií zachycených v ledu.

Poučení z posledního meziledového období

Cykly doby ledové se objevují přibližně každých 100 000 let v důsledku jemných změn dráhy Země kolem Slunce. Tyto doby ledové jsou odděleny teplými meziledovými dobami. Poslední meziledová doba je poslední teplou dobou, která předchází naší současné době meziledové, holocénu.

Ačkoli je holocén díky lidskému přispění ke globálnímu oteplování jedinečný, poslední interglaciál zůstává užitečným bodem výzkumu pro pochopení toho, jak planeta reaguje na extrémní změny.

“Budoucnost směřuje daleko za hranice všeho, co jsme pozorovali ve vědeckých přístrojových záznamech za posledních 150 let,” říká profesor Turney. “Chceme-li zvládnout budoucí změny, musíme se podívat hlouběji do minulosti.”

Během posledního meziledového období byla průměrná hladina světového oceánu o 6 až 9 metrů vyšší než v současnosti, i když někteří vědci předpokládají, že mohla dosáhnout až 11 metrů.

Zvýšení hladiny moří v posledním meziledovém období nelze plně vysvětlit ani táním grónského ledovce, které mělo na svědomí zvýšení o 2 m, ani rozpínáním oceánů v důsledku vyšších teplot a tání horských ledovců, o němž se předpokládá, že způsobilo zvýšení o necelý 1 m.

“Nyní máme jedny z prvních významných důkazů, že západní Antarktida roztála a způsobila velkou část tohoto zvýšení mořské hladiny,” říká profesor Turney.

Naléhavá potřeba minimalizovat budoucí oteplování

Závažnost úbytku ledu naznačuje, že západoantarktický ledový příkrov je velmi citlivý na budoucí oteplování oceánů. Na základě údajů získaných při práci v terénu tým provedl modelové simulace, aby zjistil, jaký vliv může mít oteplování na plovoucí ledové šelfy. Tyto šelfy v současné době podpírají ledové příkrovy a pomáhají zpomalovat proudění ledu z kontinentu.

Výsledky naznačují, že během prvních tisíce let, kdy se oceán oteplí o 2˚C, stoupne hladina moře o 3,8 m. Většina modelovaného zvýšení mořské hladiny nastala po ztrátě ledových šelfů, které se během prvních dvou set let vyšších teplot zhroutily.

Vědci se obávají, že přetrvávající vysoké teploty mořské hladiny by mohly přimět východoantarktický ledový příkrov k tání, což by ještě více zvýšilo hladinu světového oceánu.

“Pozitivní zpětná vazba mezi oteplováním oceánu, kolapsem ledového šelfu a táním ledového příkrovu naznačuje, že západní Antarktida může být zranitelná vůči překročení bodu zvratu,” zdůraznila Dr. Zoë Thomasová, spoluautorka a členka ARC Discovery Early Career Research Award (DECRA) na UNSW. “Při dosažení bodu zvratu by jen malé zvýšení teploty mohlo vyvolat náhlé tání ledového příkrovu a několikametrové zvýšení hladiny světového oceánu.” dodává Thomasová

V současné době se podle konsensu zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) z roku 2013 předpokládá, že hladina světových moří se v příštím století zvýší o 40 až 80 cm, přičemž Antarktida se na tomto zvýšení bude podílet jen asi 5 cm. Výzkumníci se obávají, že podíl tání Antarktidy na celkovém vzestupu oceánů by mohl být mnohem vyšší.

Napsat komentář