logo-new-3

Portál plný skvělých tipů na výlety doma i v zahraničí

Čarodějnictví na Jesenicku

Datum: 30.04.2018

Petrovy_kameny_carodejnice

Nechybí vám manželka nebo kolegyně? 30. dubna jako tradičně leckde plápolaly velké vatry, u kterých se scházely průvody nastrojených čarodějnic. Možná mezi nimi byla i některá pravá…

Petrovy kameny – vrchol, který se nachází v blízkosti Pradědu. Z botanického hlediska jsou unikátním místem evropského významu. Přežívají zde relikty z doby ledové – řada vzácných lišejníků a mechů, vrba bylinná a zejména dva jesenické endemické druhy: zvonek jesenický a lipnice jesenická, která přežívá jen v několika ostrůvcích právě pod Petrovými kameny. Ale za čarodějnických procesů v 17. století byly Petrovy kameny označovány jako dějiště čarodějnických sletů. Zkusme se na čarodějnictví a vampyrismus podívat z širšího pohledu.

Představy o existenci magického zásvětí jsou staré jako lidstvo samo, protože strach odedávna procházel dějinami jako stálý průvodce člověka a tento pocit ohrožení přečasto překonával magickými úkony. Tak vznikaly pověry, čarodějnictví, vampyrismus.

Čarodějnictví se trestalo smrtí

Ve Starém zákoně se čarodějnictví trestalo smrtí, ale byli z něho viněni jen muži. U Řeků se objevovaly čarodějnice nejvíce v Thesálii. I římské právo nařizovalo trest smrti proti kouzelníkům a hadačům, pokud škodili lidem, ač nebylo zvykem tak přísný trest vynášet. Ostatně i křesťané byli zprvu pokládáni za čaroděje.

Velmi střízlivě pojatou víru v existenci zlého ducha chovala církev od svého počátku a trvá na ni dodnes, i když tuto skutečnost na rozdíl od starších dob nadměrně nevyzvedává. Čarodějnické pověry a možnost čarodějů létat vzduchem byly původně zavrhovány jako víře odporující. Pak ale ve 12. století začal intenzivnější boj proti kacířům ve Francii a Německu. Začalo se užívat trestu upálením, ve 13. století povolili užití mučidel v inkvizičním procesu. Postupně pak došlo ke splynutí představ kacíře s pojmem čarodějnictví. Stále není zcela objasněn myšlenkový přechod od nařčení mužů na ženy, který byl dovršen někdy kolem roku 1450. Tento skluz se už jasně jeví v bule Inocence VIII. z roku 1485, jistě nejpochybnější listině, která kdy vyšla z papežské kanceláře. Jí se stal tento papež morálním a faktickým osnovatelem čarodějnických procesů. Tuto hrozivou skutečnost si uvědomili někteří němečtí biskupové a jejich odpor měla zlomit neméně zlověstná kniha dvou dominikánů Jindřicha Institorise a Jakuba Sprengera Kladivo na čarodějnice, která vyšla roce 1486. Rozšíření obou protičarodějnických textů napomáhal tehdy čerstvý vynález knihtisku, takže je rychle poznala celá Evropa. Co se pak na tomto kontinentě odehrálo, je předmětem nekončícího se proudu literatury od vědeckých studií přes protináboženské pamflety až po románovou četbu.

V nebezpečí byli tělesně i duševně nemocní

Obvinit někoho z čarodějnictví bylo tehdy velmi jednoduché, protože obecně převládalo přesvědčení, že tělesně postižení jsou potenciální čaroději. Stejně tak duševně nemocní šířili svými zmatenými výpověďmi podezření, že jsou v moci zlého ducha. Ženy byly podezírány, že jsou spojeny s tajemnými přírodními silami, jimiž mohou škodit lidem, protože právě ony se nejčastěji uplatňovaly jako léčitelky a porodní báby. Nelze pominout ani sexuální přitažlivost žen, která se jevila zejména celibátním představitelům církve jako hrozba celému mužskému pokolení.

Obětmi se stali i zámožní měšťané

Řekla bych, že publikace, z které jsme čerpala, přeci jen opominula uvést jeden důležitý aspekt. Při čarodějnických procesech ve Slezsku a na severní Moravě bylo popraveno přibližně 250 osob, většinou žen ze zámožných měšťanských rodin. K tomu zbývá dodat jen to, že majetek odsouzených propadal církvi. Evropské rozšíření čarodějnické pověry neminulo ani země českého království, byť s různou intenzitou. Je velmi nápadné, že pověra zachvátila především kraje s německým obyvatelstvem, což odpovídá skutečnosti, že více než polovina evropských čarodějnic skončila na hranicích právě v Ně­mecku. Jestli Morava zůstala ušetřena masového pronásledování čarodějnic, došlo v jejím těsném sousedství na malém prostoru Jesenicka k výbuchu pověry ve velkých rozměrech.

Krutý inkvizitor František Boblig

Na čarodějnických procesech probíhajících v našem kraji se neblaze podepsal nedostudovaný právník František Boblig z Edelstadtu, který smutně proslul jako inkvizitor nejprve ve svém rodném městě Zlatých Horách, později ve Velkých Losinách a Šumperku. Jeho nejznámější obětí byl nepochybně šumperský děkan Kryštof Lautner (1622-1685), upálený v Mohelnici za obrovského shluku lidí. Po skončení procesů se Boblig odstěhoval do Olomouce, kde v klidu zemřel jako spořádaný měšťan. Dnes by byl asi označen ze masového vraha. Poslední poprava v našich zemích se konala v roce 1703, kdy byl obviněn ze zločinu čarování jeden muž z Velkých Losin. Procesy však pokračovaly ve zbývajících zemích Evropy – Dánsku, Švédsku, Finsku, Uhrách a v Polsku, kde byl poslední čarodějnický proces inscenován až v roce 1793. Zajímavé je, že v katolických zemích jako je Itálie a Španělsko, se procesy s čarodějnicemi nekonaly. Španělská inkvizice ve službě státu účinně potlačovala věroučné bludy.

Protičarodějnickou zvůli odstranilo jako první Prusko

Prvním státem, který protičarodějnickou zvůli odstranil, bylo Prusko, protože Bedřich II. v 1. polovině 18. století zakázal v soudnictví mučení jako součást vyšetřování. Obdobným zákazem skončily pak čarodějnické procesy i v jiných zemích, ať už se na nich podílela světská či církevní moc. Mnohem obtížnější však bylo přesvědčit široké vrstvy o nesmyslnosti čarodějnických představ. Přiznejme si, že ani dnešní doba se od podobných představ zcela neoprostila.

Kdo za těžké zločiny může?

Je nesporné, že problém čarodějnických procesů nadmíru zatěžuje minulost církví a neudivuje, že příručky církevních dějin se ho dotýkají okrajově a nerady. Jak závažné břímě na křesťanech všech odstínů leží, svědčí slova profesora církevních dějin na katolické teologické fakultě v Mnichově G. Schwaigera: „Těžká vina spočívá na všech křesťanech a na všech křesťanských církvích. Světský i duchovní meč, světská i duchovní moc, se spojily v katolické i reformované církvi, aby chránily čistotu pravé víry a odvrátily působení satana a to nucením a násilím až k bolestné popravě. Nejhorší věcí přitom je, že hlavní aktéři se dlouho domnívali, že tím uctívají jméno boží. A to působí historikovi objektivní bolest, která neslábne ani odstupem staletí.“ Tehdejší teologové se sebejistě uzavřeli před objevy medicíny, práva, přírodních věd a chránili čarodějnickou pověru jako poklad víry. Neznalost davového šílenství jim bránila vidět v pravém světle chtivost lidí po senzacích, po tajemném a hrůzném i potěšení ze sadistického obviňování druhých, zatímco se sami pokládali za spravedlivé. Kristus byl jen zřídka stavěn proti satanovi jako vítěz a triumf vzkříšení nebyl uváděn vůbec. *** A Petrovy kameny? Vstup na ně je PŘÍSNĚ ZAKÁZÁN! Leda, že byste přiletěli(y) na koštěti.

Podle publikace „Z doby prvních letů na koštěti“ zpracovala Jolana Burgetová

Napsat komentář