2/2 – Hobití krajina se svou magičností už není pro nás tak nedostižná
V závěru loňského roku jsme s vámi podělili o naše zážitky s putování po Novém Zélandu. Naši druhou část cesty začínáme na západním pobřeží.
Směr Westcoast
Klikatá cesta mezi pohořími podél řeky Haast nás přivedla do stejnojmenného městečka, kde jsme doplnili zásoby včetně doporučeného přípravku proti hojně se vysky- tujícím otravným malým muškám zvaným Sendfly. Za městem Haast na silnici State Highway 6 na nás čekal nejdelší most na Novém Zélandu dlouhý 750 metrů. Úzký most s jedním jízdním pruhem měl dokonce “výhybnu“ a bylo nutné dbát pokynů dopravních značek, protože dvě vozidla současně v obou směrech se na most prostě nevejdou.
S jízdou vlevo jsme neměli problém, doprava na Jižním ostrově nebyla hektická a díky přehledným směrovým značkám jsme se ztratili snad jen dvakrát, a to pouze proto, že jsme se příliš kochali přírodou. Velmi jsme ocenili značení zatáček, kdy na každou z nich upozorňovaly šipky s doporučenou rychlostí pro bezpečný průjezd. Pro Evropany bylo zvláštní, že spousta obydlí či farem se dala identifikovat jen podle příjezdové cesty a domy byly daleko, až mimo dohled z hlavní silnice.
Další, pro našince nevídaný úkaz, byly malé stánky u silnice s místními produkty jako je med, čerstvé ovoce nebo zelenina. To není až tak výjimečné, ale u těchto stánků nikdo nestál a neprodával, byla to samoobsluha opět založená na důvěře. U produktů byla uvedena pouze cena za kus či balení a na stolku byla kasička na hotovost, prodejci se spoléhali na čestnost kupujících a někteří vtipnými slogany nabádali k vyšším příspěvkům za dané zboží.
Po projetí mostu na nás čekal pohled na Tasmanovo moře a zastávka v Ship Creek, kde je jedinečná stezka zdejším divokým lesem, částečně ponořeným do bažiny. Taky jsme se tu dozvěděli, jak první osadníci zjišťovali, které z místních dřev je nejvhodnější na přepravu a uchování sýrařských výrobků.
South Westland Salmon je restaurace, v níž můžete konzumovat ryby z jejich vlastního chovu. Procházíte se po terase restaurace a pod vámi jsou kádě s různými rybami a z kuchyně vám pak přinesou jednu z nich upravenou podle místního receptu. Nemohli jsme si tuto příležitost k dobrému obědu nechat ujít před další cestou.
Ledovec Franz Josef a jezero Matheson
Západní pobřeží je opravdu velmi odlišné od východního, mezi mořem a vysokými horskými štíty není mnohdy ani pár desítek kilometrů. To ovlivňuje oblačnost, proto v této oblasti tak často prší. Dostatek vody náramně prospívá krajině i vegetaci a místní lesy se nám zdály ještě zelenější a “divočejší“ než na druhé straně Alp. Přítomnost horských masivů s výškou dosahující ke 3000 metrů a četnost srážek má za následek výskyt ledovců, přesněji ledovcových splazů jen pár kilometrů od pobřeží. Máte zde jedinečnou příležitost zasurfovat si na rozbouřeném moři nebo si koupit výlet vrtulníkem nad hory a kochat se pohledem na ledovec z ptačí perspektivy.
My jsme dojeli k moři autem a k čelu ledovce jsme došli pěšky. Pohled na ledovec nás nutil přemýšlet nad obrovskou horotvornou silou sněhové masy, kdy od čela ledovce vytékal nevinný potůček šinoucí se k moři. Ovšem protékal údolím širokým několik kilometrů s pečlivě obroušenými stěnami a řadami hrází z obrovských balvanů vzniklých ustupujícím ledovcem. Vysvětlení nám poskytla fotografie u cesty varující před podceněním síly tohoto nevinného potůčku, kdy byl na daném snímku zachycen stav v rozmezí pár hodin. Na prvním snímku byl záchranář po kolena ve vodě uprostřed potůčku a na druhém snímku se musel vyšplhat na římsu na úbočí údolí, aby ho nesmetla několika metrová masa vody valící se korytem v údolí.
My jsme si prohlédli ledovec Franze Josefa (spíše jeho splaz) naštěstí jen s potůčkem. Bohužel druhý ledovec Fox byl v době naší návštěvy nepřístupný, asi právě z důvodu nepříznivých podmínek. S příslibem zlepšujícího se počasí jsme se vrátili k jezeru Matheson, kde měla být vidět hora Mount Cook z druhé strany než jsme ji viděli předtím. Počasí se však neumoudřilo a tak jsme se rozhodli ubytovat v kempu Okarito Camp Ground.
Za vodopády
Další den jsme se znova vydali k jezeru Matheson, s nadějí že zahlédneme vrchol nejvyšší hory, ale počasí nám opět zhatilo plány. Jali jsme se prozkoumávat vodopády, které jsme cestou za ledovci schválně minuli. První z nich byl Roaring Billy Falls Walk, druhý Fantail Falls a třetí Thunder Creek Falls a všechny byly úžasné. Pak jsme dorazili k jezeru Wanaka a nad kopci se nám naskytl výjimečně krásný pohled na západ slunce a druhý den ráno i na východ slunce.
Na kopcích u jezer Wanaka a Hawea
Po východu slunce jsme chtěli podniknout výlet na kopec tyčící se nad naším kempem. Byli jsme však nemile překvapeni, když jsme dorazili k závoře s cedulí, že se jedná o soukromý pozemek a vstup je zakázán. Naštěstí neprobádaného území bylo v okolí dostatek, tak jsme si vybrali jiný kopec. Zvolili jsme opravdu dobře, šli jsme přímo pastvinami, kde se páslo stádo krav i s býkem, dále pak rohaté kozy místního plemene, které jsem viděl poprvé, a výše byly všudypřítomné ovce. Někdy při jízdě po silnici jsme z auta pozorovali na lukách a pastvinách okolních kopců spoustu roztroušených kamenů. Při bližším zkoumání jsme zjistili, že se hýbou a teď vysoko na kopcích jsme si mohli ověřit, že to jsou ovce pasoucí se v překvapivě velkých výškách i kolem 1200 metrů. Kopec, na který jsme podnikli túru, ležel mezi jezery Hawea a Wanaka. Při stoupání jsme měli stále ucelenější pohled na jezero Hawea a po dosažení hřebene se nám naskytla příležitost porovnat rozdíly mezi oběma jezery.
Wanaka Tree
Po sestupu jsme zašli na vyhlášený hamburger a pak se podívat na unikátní přírodní úkaz Wanaka Tree. Mělo se jednat o bájný strom rostoucí na vodě jezera. No tak na vodě neroste, roste ve vodě nedaleko břehu, ale je to krásný strom a s pozadím jezera tvoří úchvatnou podívanou.
U jezera Wanaka jsme se ubytovali v kempech Boundary Creek Campsite a Glendu Bay Motor Camp. Večerní vycházka k jezeru Diamond Lake se nepovedla, protože jezero bylo úplně zarostlé a nedostupné. Další den cestou do základního tábora horskou silnicí Crown Range se nám naskytla příležitost sledovat letadla přistávající na letišti v Queenstownu. Opravdu nevídaný pohled, kdy letadlo klesá mezi místní kopce, letí v údolí docela nízko nad terénem a nad ním se tyčí vrcholky hor.
Za příběhy Ttolkiena
Jako příznivci románů anglického spisovatele J. R. R. Tolkiena jsme se vypravili na Remarkables, kde se nachází jedna z lokací našeho oblíbeného filmu. Režisér Jackson tu natáčel scénu, kdy jezero Alta poskytlo kulisy hercům při východu z Morie a okolní hory se staly Mlžnými horami, pod kterými se staré bájné trpasličí město Moria nacházelo.
Historickým parníkem na farmu
Poslední dny na Jižním ostrově jsme strávili u našeho průvodce v Queenstownu. Vyrazili jsme na plavbu po jezeře Wakatipu historickým parníkem Earnslav plavícím se po vodách jezera už od roku 1912. Dopravit tento kolos na jezero bylo dosti logisticky náročné, musel se dopravovat po částech a pak sestavit na místě. Pro ženy byl příjemný výhled do kotelny na topiče a pro muže pohled na veškerá technická zařízení a hejblata. Plavba parníkem byla zážitek, ale také cesta na jednu z místních farem, kde nám předvedli stříhání ovcí a ukázku jejich shánění pomocí ovčáckých psů. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že zde chovají na 30 000 ovcí, což vysvětlilo obrovské počty těchto huňatých zvířátek na všech kopcích. Náš výlet nekončil pouhou přednáškou o chovu ovcí, ale zlatým hřebem byla královská hostina na místním statku, kde se podávaly všechny druhy masa (hovězí, vepřové a skopové) připravené na několik způsobů. Na moje chuťové buňky nejvíce zapůsobilo skopové na sladko.
Zábava na gondole a západ slunce na rozloučenou
Další den jsme se věnovali více adrenalinové zábavě a navštívili Gondolu (Sdružení podniků s prostory na lukrativních místech poskytující nevšední zážitky) nad městem Queenstown. Putovali jsme lanovkou na panoramatickou restauraci umístěnou na kopci nad městem s nádherným výhledem, pod námi se klikatila trať pro adrenalinové nadšence na horských kolech a bobová dráha.
Po jejím opakovaném zdolání jsme se vypravili na Ben Lomond Track pozorovat západ slunce. Cestou nahoru jsme viděli místní bojují proti zavlečeným druhům rostlin v lesích. Po nepříliš náročné stezce jsme si v sedle pod vrcholem kopce Ben Lomond vychutnávali pohled na dozlatova zabarvené louky, jezero Wakatipu a stíny na protějším Remarkables. Pak se přidal nezapomenutelný pohled na zapadající slunce a rýsující se pohoří Alp v dáli s několika bílými kopci. Byl to krásný závěr našeho pobytu na Jižním ostrově, další den jsme dali sbohem či naneshledanou našim hostitelům i krajině Mlž-ných hor, Temného hvozdu a Středozemi.
Severní ostrov
Po přeletu na Severní ostrov jsme si půjčili na letišti auto a vyrazili za dobrodružstvím vstříc Hobitínu a Hoře Osudu. Severní ostrov má ve vnitrozemí více širších silnic a cestování není tak klikaté jako na jižnějším bratříčkovi. Z Aucklandu jsme jeli do Rotoruy kolem města Hamilton, kde jsme provedli nezbytné doplnění zásob. Tešili jsme se na unikátní oblast s vyvěrajícími horkými prameny a mnoha geologickými a přírodnímu úkazy, kterými je Severní ostrov známý po celém světě. Očekávali jsme gejzíry s “pekelnými“ efekty, i tak nás silný všudypřítomný zápach síry zaskočil.
Rotorua
Poblíž města Rotorua se nachází borový háj, kde jsme posnídali pod kolosálními borovicemi. Pro odvážné tu vede i stezka v korunách stromů. Pak jsme si to namířili do parku Wai-O-Tapu, což je malé území s největší koncentrací teplých vyvěrajících pramenů, a kde na nás čekalo Šampaňské jezírko a gejzír. Je těžké popsat, jak si člověk připadá při putování touto krajinou, všude kolem se dmou mírné kopečky připomínající Dno pytle a za každou druhou zatáčkou stoupá k nebi oblak páry a kdo ví čeho ještě z vyvěrajících gejzírů. Před vstupem do parku nás čekala přednáška o historii parku a využití jeho pozemků v minulosti. Například tu bylo provozováno vězení nebo uskutečněn řízený výbuch gejzíru aktivovaný pomocí mýdla. Procházíme místy mrtvou krajinou, jíž protéká vroucí potok vody, kterou střídá neobyčejně zelená plocha všech možných rostlin rostoucích až k samotnému okraji propasti, na jejímž dně bublá vroucí bahno. Nestačíte se divit, jaké barvy může mít voda obohacená o různé minerály, jenom pro to, abyste vzápětí mohli žasnout nad živočichy adaptovanými na život v téměř vroucí vodě, a vše kolem obklopuje zápach síry.
Ve vlnách oceánu
Po prohlídce parku se naše kroky ubíraly na sever k oceánu a k plážím s vlnami vhodnými k surfování, ne pro chuť si zasurfovat, ale pro touhu vidět to. Cestou se nám podařilo nakoupit ovoce od místních farmářů ze stánků u cesty. Při procházce lesním porostem jsme si všímali úseků s původními divokými lesy se spoustou různého rostlinstva, ale také částí hospodářského lesa, kde se vyskytovaly monokultury pěstované pro dřevo jako surovinu. I tak bylo znatelné úsilí místních lesníků o návrat původních druhů a udržení nepůvodních druhů pod kontrolou.
Příznivé počasí bylo tak přívětivé, že jsme se mohli (překvapivě jako jediní) vykoupat v oceánu na pláži u dalšího z kempů a mohli jsme jít spát s hlavou plnou zážitků.
Finále v Aucklandu
Cestou zpět do Aucklandu jsme se rozhodli pro trasu po pobřeží s nádhernými výhledy na moře. Rozloučení s Novým Zélandem a jeho přírodou jsme provedli ve Whanganui-A-Hei Marine Reserve a v unikátní místní jeskyni Catedral Cave na břehu moře. Tečkou za naším výletem byla návštěva Aucklandu a především věže Sky Tower s rozhledem na město při západu slunce, který byl náš poslední na jižní polokouli. Prožili jsme tu nádherných dvacet dní, kdy jsme poznali kus jedinečného světa. Měli jsme možnost porovnat hvězdnou oblohu s tou naší, na kterou jsme zvyklí. Viděli jsme na pár kilometrech projevy léta, mořské pláže s vodou na koupání i království věčné zimy a ledu. Potkali jsme mnoho usměvavých lidí a společnost založenou na důvěře. Viděli jsme pro nás exotická zvířata (bohužel spatřit tučňáky či ptáka Kivi se nám nepodařilo). Prožili jsme úžasné okamžiky v mimořádně krásné a rozmanité přírodě, které stály za tu dlouhou cestu sem. Kdo viděl krajinu na Novém Zélandu ví, že je přesně stvořená pro fantastické příběhy a nezapomenutelnou dovolenou, a že ten svět na druhé straně Země stojí za to vidět klidně i vícekrát.
Obecné informace o Novém Zélandě
Nový Zéland je poněkud izolován v jižní části Tichého oceánu a skládá se ze dvou hlavních ostrovů oddělených Cookovým průlivem a někdy se označuje maorským názvem Aotearoa, neboli “země dlouhého bílého oblaku“. Skládá se ze Severního a Jižního ostrova, které dělí Cookův průliv. Dvě třetiny obyvatel žije na Severním ostrově, z toho se více než 1 milion soustřeďuje právě v Aucklandu, největším polynéském městě světa. Z jakéhokoliv místa na těchto obou ostrovech to není k moři dále než 130 km.
Text a foto: Pavel Kovář
15. února 2020 proběhne v kině Dlabačov již 2. ročník celodenního festivalu Zažij Nový Zéland, který návštěvníky seznámí s novozélandskou přírodou, maorskou kulturou nebo možnostmi cestování. Více info zde
